Až budu slavná
Ty už tu nebudeš
Tvá láska je marná
Jednou přec odejdeš
K čemu pak sláva ta
Když na vrata
Nadějí
Své sny přibíjím
I zraněné touhy
Ty už je nezvedneš
Však já budu slavná
Komické i smutné zároveň, v posledním verši cítím úmyslný rozpor, což posunuje básničku někam jinam, což je fajn.
Ano, je to i o "smyslu" života, jeho hodnotách... pomíjivosti...