Hook 25-05-13

Je 9:20 a ten dojebanej budík, co mám na mobilu, nezazvonil a jsem ve skluzu a voči krvavý a ty krávo, popelník zpola plnej pod polštářem a všude rozházený papírky a kurva, fakt jsem si ještě před spaním balil brko, já jsem dobytek nevídanej a ne, všechno jej v krabičce a tady bylo mejdlo, ale asi ne, když tu nejsou lidi a nevím nic, zhruba vod šesti večer a trošku se stydím, takže zábava velká a jo, dám to a musím jet do firmy, akorát že to vezmu přes Arkády a chleba ve slevě, je teplej a plnej křupavejch kamínků a vylez jsem ven a nekoupil jsem si nic k pití a vrávorám okolo křižovatky, která má semafory a nějakej kretén je seřídil jak stroboskop,. takže nestíhám přejít a zvoní mi telefon a volá Mára a že prej jel autem kolem mě a moh se utroubit a ty vole, když chci přejít na zelenou, tak se asi soustředím na co, kurva a už jsem naproti a Ho-či-min má gambáče v plechu a beru si tři, protože jsem vyschlej jak zmutovanej sukulent a stojím na zastávce a piju a přijel čevenej bus a když vodjížděl, tak jsem si přečet, že to byl můj a srát na to a paní, co stojí vedle mne, má tak hezky vykrojenou tlamičku, jak když bulgakov psal mistra a markétku a já jí nabíd cigáro a vona že ne a šla naprosti, znechuceně a jela pak na úplně jinou stranu, než původně zamejšlela a mne to mrzelo moc a napil jsem se zhluboka a nějak, jak se asi zachvěla země, jsem obtančil lavičku, na kterej sedávaj lidi znavený životem, případně zpití láskou a já si na ni chtěl sednout, že jako vychrtlej julian sorel se budu opájet a kochat pohledy a nesed jsem si, neb by mne určo vodvezli do věznice parmský a přišel tam takovej týpek a koukal na mně a mnul si vobočí a pak jsem měl pocit, že na mě koukaj všichni a dost jsem z toho byl nesvůj, jelikož nejsem rád, když jsem středem pozornosti, protože anorektickej, dlouhovlasej, sjetej a pokreslenej model je figura, vo kterou nezakopnete a jasně, jsem stella artois, jsem prostě jinej, ale spíš tak jako vnitřně a pak přišla další vytuněná důchodkyně a já už nezkoušel stendhala, neb se mi to v hlavě pletlo, ale zeptal jsme se jí, jestli náhodou neví, co dělá hanýžka a martínek, v klenčí a vona pookřála a povídala, že s nima předevčírem sáňkovala, že šimon baar, ještě před porodem, si všechno zapisoval a na mne z toho šly mrákoty, neb baar je už dávno tuhej, a když spustila o řídících márince, tak jsem přešel na druhou stranu a vodjel busem dolů do nuslí, což jsem původně vůbec nechtěl a dal jsem si jedno plechovkový a na rohu kloboučnické si koupil další a v kapse krabičku kovovou, plnou kvalitní trávy a ty vole, nemusí pršet, stačí když kape a svět rozjásanej a jasně, není to plážovka, ale zase nemrzne a za chvíli otevřou na půl cesty a bus z nuslí jedem přímo tam, žádný přestupy a piju už třetí plechovku a dal jsem si cigáro, neb jpointa na chodníku neumotám, protože jsem rozechvělej a naředěný thc mi bublá v krvi jak kysličník uhličitej a někdy, když se takhle potácím, opřen o fasády domů jak nevidomej prvok, si říkám, jestli bych se třeba neměl zařadit, myslím jako žít normálně a mít normální starosti a normáleně fungovat a bejt normálně v hajzlu a normálně si to ve finále hodit a pak si sednu a opřenej o zeď, obklopenej zvonkovejma tlačítkama a těhotnejma poštovníma schránkama si říkám, že ne, že to nechci, že chci bejt za sebe a za nikoho jinýho, protože mě tyhle papundeklový barvotiskový životy serou a jasně, možná jsou lepší a příjemnější, než je život můj, ale neměnil bych, protože, i když se to nezdá, tak já si to, co žiju, neuvěřitelně užívám. Jo jo jo.

Tačvúd s Gekonem v poho. Zvlášť když jsem jim řek, že přijdu dlouho. Podezírám je, že si chtěj odpo udělat doma mejdlo. Přeju jim to. Ať se bavěj. Dnes bude trošku chcát, trošku foukat, trošku bude zima. Typickej podzim. Co byste taky od konce května chtěli, že.

To je vše.

Malá technická:

Mistr a Markétka – Michail Bulgakov

Julian Sorel – Červený a černý – Stendhal

Hanýžka a Martínek – Jindřich Šimon Baar