Hook 27-05-13

Včera jsme u Hooka mimo to, že údajně kdesi v daleké zemi mravenečník znásilnil ptakopyska, probírali i to, že sice momentálně máme na Hradě nejvyššího Taťku Miuoše, kterej se nám přestrojil za spitou trosku a obveseluje nás roztodivnejma kejklema, ale že jinak hradní sešlost je vytříbená, umělecky založená, sečtělá, milující ruské klasiky, tedy především Gogola, z jehož románu Mrtvé duše dokáží recitovat dlouhé pasáže bez zakoktání a za éry Taťky Vendy, jenž obklopen dvěma mysliteli, tedy muzikusem panem Jaklem a z gekona pocházejícím panem Hájkem, se děly věci, že by i Pavel Ivanovič Čičikov koukal a von ten Čičikov byl děsně úlisnej zmrd, kterej si chtěl nahrabat, nejlíp bez práce a na Hradě se jím isnspirovali a vyházeli stádo maníků, akorát že na vejplaty furt fasovali, jak kdyby nevyházeli ničeho a vono jak včera moudře poznamenal Džesika, když ste dva a berete vejplatu za deset, máte víc, než dokážete spočítat a tohle je přesně jak v knížce od Ryana Jak jsem vyhrál válku, kde Goodboody zjišťuje, že se u jeho jednotky fasuje tolik žrádla, že by to uživilo Londýn i s předměstíma a je mu vysvětleno, že je vše ok, neb je to podle tabulek a Mirda Kalousků, ten znamenitej chlapík, co se ve svým volnu věnuje amatérské ekonomii, řek, že vo tomhle se ví, bohužel, a že to není jen vo Hradě, ale že je to i tedy jako prostě ehm naprosto všude, úplně všude, bez výjimky všude, že s tím nic dělat nejde, absolutně nic, protože je to podle zákona, podle moudře a z rozmyslem sestavenejch nařízení, a pak se zamyslel a snad asi, aby to nevypadalo tak děsně blbě, že přiznal, že tu máme zákony a vyhlášky, podle kterejch se děsně skvěle krade, jelikož je tam přesně popsaný, jak na to, že tyhle manuály jsou vytuněnější, než návody na složení židličky z Ikea, tak aby to nějak vyžehlil, tak zvolal, že sice jo, ale že proti tomu vždycky bojoval, bojuje a bude bojovat, i když ví, že nevybojuje ani maličký hovno, protože rezignace, apatie a odevzdanost jsou mu cizí, což se nám od Hooka líbí, stejně jako se nám líbí, že naopak erární kasu považuje za vlastní, z nejužšího rodinnýho kruhu, nosí ji všude sebou, z očí ji nespustí a něžně ji hýčká, aby na starý kolena něco měl a já jsem dnes ráno nad vším tak jako přemejšlel, tedy jen málo, protože víkend byl náročnej a nekompromisní a hráb jsem si na dno, nicméně dal jsem to a koukal jsem na zprávy a tam se kdosi zamejšlel, kdy je ideální doba na laser a já jsem pookřál a říkal si, že zrovna teďkonc bych to viděl jako dobře natajmovaný, a mohli by to vypálit všechno, komplet, akorát že jak jsem čet dál, tak šlo vo vyhlazení xichtu a já zas posmutněl, a protože jsem dnes děsně citlivej, tak to mám jak na houpačce, smutek a smích a furt dokola a když jsem si uvědomil, že mám Hooka a skvělý lidi okolo sebe, tak že se mi vlastně nic stát nemůže a zase jsem byl v poho a i když ti nahoře jsou fakt elita nejelitovatější, po celé zeměkouli pečlivě posbíraná a ve Sněmovní napevno zasazená, tak nám můžou políbit prdel, protože je sice fajn koukat na šašky, jeden se jim i směje, ale řídit se podle nich nejde, protože každej šašek tím, jak se snaží vyniknout a strhnout diváky, tedy nás, na svou stranu, aby moh bejt v budoucnu za ještě většího šaška, musí dělat píčoviny znamenitější, než dělá šašek konkurenční, takže tu sice máme o zábavu postaraný, akorát že věci všední, tedy jak přežít životy, co žijeme, si musíme pořešit sami.

Tačvúd s Gekonem se v noci odkopali a ráno byli zmrzlí jak dvě hovínka. Udělal jsem jim thé a nařídil klid na lůžku. Oni mne na opllátku ujistili, že se nepletu, a že podzim spolu s plískanicema udeřil v plné síle.

To je vše.