Utonulá

Že už je konec, o to běží
už přišlo moje na věky
vidím se z dálky
sama sebe na nábřeží
chtěla jsem skočit do řeky

Do té, co je tak spavě líná
nevím – i dřív tak plynula?
píšu své stesky
černou křídou do komína
a sčítám hříchy z minula

Kdyby ses ztratil, žádná škoda
já už tě hledat nebudu
tančím jak víla
nadnáší mě měkká voda
tak se dá utéct osudu…