Doma – jak prosté
Doma – i posté
Ten obraz vidím před sebou
Krajinu srdce mého odvěkou
Jen tam jsem JÁ
A nic mi neschází
Jen tam jsem JÁ
Když slunce vychází
Hladíce mou duši
Netušíc
Že bez nich
Nejsem nic
Hezké - a upřímné. Už podle té fotky.
Krajinu svého srdce máme vrytou napořád. Pěkné nostalgické povzdechnutí (či nadechnutí?).
Díky. Ano, vždy je koutek světa, kde jsme raději než jinde... A přátelé, možná že tento koutek světa i poznáváte - je to na Sedlčansku. Já k němu sice nemám kořeny, ale vždy, když jedu okolo, uchvátí mě jeho malebnost a tak neodolám a fotím... Náš řidič už sám dělá "fotostop" ;-)