Hook 10-06-13


10. června 2013, autor skraloup13,



Chcalo, chčije a bude chcát, protože Matka Příroda je prvák mocná a druhák mám pocit, že jsme ji museli děsně nasrat, něčím, a to něco muselo bejt fakt strašný, takže by se měl přihlásit ten, kdo jí zmermomocnil dceru, případně syna, jelikož je logický, že když je někdo matkou, tak má potomky a ten dotyčnej by měl přijít do Pekla a my bychom si oddychli, protože já sice proti vodě nic nemám, jsem ve znamení Ryb, takže vodu miluju a třeba ve vaně se dokážu donekonečna čvachtat, ale tohle už je fakt síla a klika je, že většina hospod má střechu, protože když vám prší do půllitru, máte takovej jako pocit marnosti a pomíjivosti a ztráty i té poslední sociální jistoty a šéf Správy hmotných rezerv měl tiskovku, kde pohřebním hlasem všem přítomným užaslým pozůstalým sdělil, že největší zájem je o vysoušeče, což je docela divný, teď při povodních, mimo jedné vesnice, kterou to vypláchlo dvakrát za sebou, jelikož Matka Příroda měla pocit, že se tam za stodolou skrejvá deviant, co jí vojel potomstvo, takže po jejím zásahu v tej vesnici zbyla akorát podemletá lípa a místní, kteří z kopce sledovali, jak jim odplouvá vše včetně tonoucích kachen a vodu šlapajících ovcí, se prý teď přou, ve kterejch místech měli náves, protože chtěj vybudovat osadu znova a starosta tej vesnice, zblblej a zoufalej, protože mezi ovcema mizejícíma v meandru poznal hlavu svej starej, objednal zapůjčení čtyř mobilních zvlhčovačů, což bylo to poslední, co za svou zastupitelskou kariéru udělal, neb ho jeho spoluobčané přivázali k matračce a poslali směrem na Magdeburg a nálada ve společnosti je zjitřená a kdyby nebylo všechno tak mokrý, zvlhlý a nacucaný, tak by jeden řek, že nálada je přímo výbušná, akorát že v tomhle počasí je problém škrtnout sirkou, takže výbuch jako takovej nehrozí, ale lidi jsou nasraný moc a my tady bojujem vo holej život a by mě zajímalo, jak mám mít dobrou náladu, optimisticky hledět do budoucna a leštit si druhej pilíř, když je venku tak neuvěřitelně hnusně a pak čtu, že nějakej Justin Konstantin Bíbr si koupil lupen a poletí do Vesmíru a koho to kurva zajímá, ať si Bíbr letí třeba do prdele, jeho starosti bych fakt chtěl mít a národ tady úpí pod zlostnými údery nasranej Matky a vy místo povzbudivejch slov, který by jednomu přinesly duchovní vzpruhu, když už mu odplaval barák, čtete vo tom, jak se Ornella poštěkala se svou mladší matkou, protože se nemohly dohodnout, jak si rozdělej honorář za reality šou „Adams-Štika family ček bizár“ a já si říkal, že si dám od politiků chvíli pauzu, tedy, říkala mi to i Otylka, takže jako kdybych to říkal já, akorát že stejně musím zmínit jednu pozitivní věc, tedy že socani nepodpořej zákon, kterej by trestal přílišný zadlužování státu, což mi přijde naprosto skvělý, jelikož čím rychlejc poroste státní dluh, tím dřív budeme v prdeli, všechno se rozvrátí, destrukce jak kráva a pak poslance, ty statečný mozky, postavíme do řady a každýmu dáme cedulku s cifrou, kolik chlapec či děvče dluží, naženem je nejlíp do lomu, ke každýmu postavíme hlídku pěti exekutorů a panáčci si to odmakaj, a jelikož to za normální lidskej život nemůžou stihnout, budeme mít od nich navždy pokoj a my ostatní, nás spodních deset milionů bezejmennejch, utiskovanejch, ponižovanejch, usmýkanejch a dehonestovanejch, si oddechne, dáme Chaosu zelenou a pod moudrým vedením tohoto dobrosrdečného týpka se konečně budeme mít tak, jak si zasloužíme, což si každej může vyložit po svým, jelikož Chaos se už z podstaty své životní filosofie nikomu do ničeho nesere.

Tačvúd s Gekonem mne ráno požádali o Neurol. Dal jsem každýmu čtvrtku, neb mám jedničkovej, kterej je dost silnej. Jsou s nervama hin. Se jim nedivím. Já nebejt ve skrytu duše optimista, tak momentálně celé dny probrečím.

Bude chcát. Jo. Ptáte se kde? Všude. Ptáte se jak moc? Bude chcát tolik a tak prudce, že to smeje lak z aut. Asi takhle. Omlouvám se, nechci vás děsit, nicméně jsme dospělí lidi, nebudem si mazat nic okolo našich souměrných úst.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička