Hojsa prostopášník.
Kdesi v České kotlině v dávném šerověku, kdy ještě byla kmenová uspořádání a o křesťanství sotva kdo slyšel, se usadil jeden z kmenů Slovanů(dnes už je jeho jméno v zapomnění), v hlubokých lesích na území dnešní Šumavy. Vyklučili les,postavili opevněné sídlo a poměrně v klidu žili tak,jak každý,nebýt jednoho z nich, který měl rád všechny příjemné dary života trochu víc, než bylo radno. No a tak na to zákonitě musel doplatit. Jednou, když měl držet stráž před nezvanými hosty,si odskočil zaskotačit s velmi krásnou dcerou náčelníka. To by se možná i uchovalo v tajnosti, nebýt toho, že zrovna v tu noc byli přepadeni a vinou tohoto výtečníka nevarováni, takže to dopadlo pro osadu velmi žalostně. Když po útoku a rabování nájezdníci odešli, podařilo se pár přeživším dát dohromady, a při zjištění viníka byl vynesen soud. Kmenový šaman našeho výtečníka zatratil a zbylými členy rady byl odsouzen k pohřbení zaživa. Byl přivázán ke kmeni stromu a kolem navršili kopec z hlíny do výše stromu,aby hlídal na věky území, které za života neuhlídal pro svou nerozvážnost. No a jakže se jmenoval? HOJSA! a proto se zde od té doby říkalo,že Hojsa drží stráž, až se z toho sala Hojsova stráž.
Vida, jak snadno lze nalézt vysvětlení...
Chudák Hojsa, to ho to povyražení přišlo draho. Teď ti povím, proč se v Sedlčanech každoročně slaví Slavnosti Rosa. Je to zase o jednom popleteném poslu. Když Husité táhli na Sedlčany, vyslali posla do Benešova, aby jim poskytli posily. Posel ovšem dorazil do Sedlčan a vyzvonil jim, že se blíží husičtí plenitelé a stačili se připravit. A když za rosy Husité dorazili, Sedlčanští je pobili. A máme družbu s německými městy, které Husité také nedostali.
Dám ještě jeden tip, jak to mohlo být. Je o něco veselejší