Ještě jednou Hojsova stráž

Hojsova stráž-veseleji

  Jo to bylo za časů, kdy se ještě věřilo na čáry a temné síly. V jedné usedlosti žil nějaký Hojsa, a ten měl syna Aloise. Byl to docela pěkný mládenec a žádný žert nezkazil, i za práci uměl vzít. Prostě z něj měli doma radost. Jenže, když se takhle jednou vracel domů trochu později, než by měl, tak narazil na veselá a rozesmátá děvčata, která ho hned zvala k hrátkám (jakým – dnes už se nedozvíme,) ale je jisto, že domů dorazil nad ránem, a to notně unaven. Projednou z toho doma nic nedělali. Synek je mladý, tak ať si užije. Ale večer Aloisovi někdo ťuká na okénko- ona to opět veselá děvčata, ať si jde s nimi znovu užít, že se jim to s ním líbilo. Jemu s nimi asi taky, protože šel. Ráno zase vypadal jak umučení, a to už se tatíkovi nelíbilo, ale ještě mlčel a říkal si – uvidíme. Jenže když se to zase opakovalo, sledoval syna a zjistil, že ta veselá děvčata nejsou nikdo jiný, než čarodějnice. Dostal o syna strach a šel za farářem. Ten mu dal svěcenou vodu a poradil, že ji musí rozlít na čarodějnice, ale nesmí ani kapka padnout na syna. Otec faráře poslechl, povedlo se mu vodu nalít na čarodějnice, aniž by kapka dopadla na syna. Děvčata rázem nabyla své pravé podoby (jaké – to je na fantazii každého – třeba ani nebyly ošklivé) a utekly. Jenže Alois se do dívek a hrátek s nimi tak zakoukal, že s ním od té doby nebyla řeč a jen seděl na kopci a vyhlížel své společnice, až se mu v okolí začali smát, že je Hojsa Alois zase na stráži. Kopci na kterém sedával začali říkat Hojsova stráž, dnes už  možná neví nikdo proč. Pánové proto pozor s kým dovádíte: některá uhranutí potom stvrzujete na radnici a ani nevíte jak k tomu došlo!