Posedlá tmou


17. června 2013, autor Ajaja,



 

 

 

 

Posedlá tmou pravd jež bolí

Jak ruka uvízlá v travinách loňských snů

Kolotočáři rvou jmelí

Srdce Tvého

Posedlá tmou jež halí

Ostrovid jasnozřivý

V purpuru touhy se sklání

Níž a níž

Posedlá tmou Ti kyne ze záhrobí

A Ty ji slyš

A nepusť

A rvi





Zařazeno v kategorii Poezie



Počet komentářů na “Posedlá tmou” - 4


    P.F.Zarken   (17.6.2013 (22.36))

    Na dobrou noc akorát... ♥


    Eva   (18.6.2013 (12.50))

    což je věčné dilema, zda jsou lepší pravdy, které bolí, nebo tzv. "bílé lži"...ale pokud se s ní umíš porvat:-)))


    Ajaja   (19.6.2013 (7.25))

    Můj tatínek říkával: vždycky musíš říkat pravdu a hned dodával - akorát ne celou... Můj manžel říkává: a co si s tou pravdou počneš? Tož tak :-)


    Tudy   (19.6.2013 (8.36))

    Táta taky říkával,"lhát lze, ale nikdy ne do vlastní kapsy".



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička