Hook 21-06-13


21. června 2013, autor skraloup13,



Jakási křesťanská společnost, která pomáhala homosexuálům vrátit se do života skončila, jelikož její šéf po mnohaletém zkoumání sama sebe zjistil, že je gay, což možná někoho zarazí, ale nám od Hooka to přijde naprosto normální, protože předělávat někoho je prvák nesmysl a druhák nikdo nikdy neví, jak se mu to v životě vyvrbí, takže fakt srát na to, jelikož jsou důležitější věci a to, ke komu kdo tíhne je věc každýho, tedy se v tom nešťourat, protože já si třeba až do svých třinácti let myslel, že pivo je hořký a nechápal jsem, jak někdo může takovej hnus chlastat a vidíte, uběhlo pár let a nedám na něj dopustit, jelikož pivo je něco fantastickýho, a když mi třeba není dvakrát, vždycky mne podrží a nikdy mě neposlalo da hajzlu a nikdy mi nedalo kopačky a snáší se stoickým klidem mý nálady a nepohoršuje se nade mnou a drží při mě, i kdyby po mně šel celej svět a nevadí mu, že jsem divnej a pošahanej a permanentně sjetej, jelikož pivo jako takový má rozum, ví, kde je zakopanej kterejkoliv pes, neklouže po povrchu, ale jde do hloubky, ví, kdy má promluvit a kdy má mlčet, pomáhá v nouzi a stojí v povzdálí v době blahobytu, je skromný a duchaplný a chytrý a zábavný a život s ním je plnej dojmů a zážitků a skvělejch okamžiků a abych tady nepsal nějakou dojebanou adoraci, prostě pivo je děsně fajn a já osobně vynález piva stavím před vynález kola, protože když na to přijde, člověk si všude dojde pěšky, ale bez piva dojdete tak akorát do zapomnění, případně do prdele, protože platí, že když všechny kompasy světa selžou, pivo ví kudy, i potmě a se zavázanejma očima a včera, když jsem to do sebe lil, jelikož dehydratace je horší než atomová válka, tak včera jsem cejtil, jak jen a jen díky svěžímu, studenému, napěněnému pivu odolávám vedru a vyčerpání, jak skleslost a apatie pádí kamsi do tmy se staženým ocasem, jak se mi do oka vrací jiskra, jak myšlenky, dosud přilepené v asfaltu, se zvedly a roztančily, jak hrdlo přestalo šustit, jak sliznice zvlhla a slova, ta zpocená a zvadlá slova pozvedla hlavu, začla se řadit do smělých vět a já byl najednou o5 zábavný a plný ducha a Klára s Kamčou včera u Hooka nestačily běhat a já obracel jednu sklenici za druhou a bylo mi jedno, že mi pot orosil čelo, že se mi triko lepí k zádům, bylo mi šumák, že mi závany žhavého vzduchu opalujou řasy, protože jsem se dostal do stavu, kdy nedbáte na utrpení, na svízel a překážky a nastavený nohy, protože nemáte čas se něčím takovým zabejvat, jelikož se propíjíte do nirvány, odhazujete všechen nepotřebnej myšlenkovej balast a soustřeďujete se jen na to jedno, na to nejpodstatnější, co dělá život tím pravým životem, tedy soustřeďujete se na dokonalej nátisk, aby ani kapka nastekla po bradě na zem a na zmar, a pak byla půlnoc a já byl smířenej se vším a dopíjel jsem svůj poslední půllitr a vychutnával jsem si ho a s každým douškem jsem se mazlil a každýmu jsem dal jméno a potykal jsem si s ním a byl jsem vyrovnanej a pevnej ve všem, a pak někdo na výčepu dal volume doprava a z repráku šla Nirvána, Smells Like Teen Spirit, a mně bylo tak dobře, že jsem si dal ještě jedno, jelikož jeden ví hovno, jestli se mu takovej večer ještě někdy povede.

Dnes to bylo lehce osobní. Bylo to o tom, co považuju ve svým životě za zásadní.

Tačvúd s Gekonem ležej jak lemry. To vedro je docela sundalo. Dnes už to snad bude lepší.

Mělo by trochu chcát, trochu foukat, mělo by bejt kapku pod mrakem. Doufám, že se nepletu.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička