Kuřáci

Byli dva bratři. Jeden se jmenoval Bob a ten starší Fred. Oba se naučili kouřit v raném dětství od starších kamarádů.

V té době věděli o škodlivosti kouření jediné. Pokud byli přistiženi dospělými, tak dostali pár facek, což doprovázel vydatný křik. Žili v chudobné rodině, tak ani na kouření nezbývalo peněz. Bob si pomáhal, jak se dalo. Někdy kouříval v neumětelsky vydlabané dýmce dobře vysušené kukuřičné vlásky. Říkával tomu, že má v tlamě ohnivo. Pocitově to opravdu tak vypadalo. V ústech a horní části krku cítil, jako by tam měl oheň. Ono mu to v podstatě nechutnalo, ale asi se cítil jako chlap.

Na cigarety si opatřoval peníze dobře zavedeným způsobem. Nedaleko jejich domku bylo obecní smetiště, které si kluci pojmenovali zgarbištěm. Dalo se tam najít ledacos. Bob sbíral vratné sklenice hlavně od piva a umýval je. V dobách, kdy jediné mycí médium byla krystalická soda a místo kartáče se dalo použít jenom žito a písek, šlo o docela náročný proces. Ale jak potom ty cigarety chutnaly…

Bobovi bylo asi osmnáct let. Oba spávali na dvoudílné velké posteli. Každý večer před spaním si dávali přímo v posteli cigaretu.

„Frede, dnes kouřit nebudu, a asi bys také neměl.“

„Proč? O co ti jde?“

„Víš přece, že jsem se nachladil a škrábe mě v krku,“ odvětil Bob.

„Tak nekuř, když ti to dělá zle. Ale mne se to přece netýká.“

„Mám ti to vysvětlovat??“

„Netvrď mně, že ti jedna moje cigareta něco udělá,“ vyjel po něm Fred.

„Hádat se s tebou nebudu,“ ukončil zbytečný rozhovor Bob.

Fred si skutečně zapálil a vychutnával si to. Pak brzy usnul.

Bob se nějakou chvíli ovládal, aby nekašlal. Pak jej to ale přemohlo a každých pár vteřin zhluboka zakašlal. Freda to brzy vzbudilo, ale nic neříkal. Kdoví, co se v té jeho hlavě převalovalo. Bobovo kašlání se ozývalo hodně dlouho, až konečně únavou usnul. Jen občas z polospánku možná zakašlal.

Ráno se Bob budil těžce a cítil se jak polámaný.

„Já se na to můžu vytentovat!“ řekl hlasitě Fred.

„Na co?“

„Asi na hovno. Kvůli tvému debilnímu chrblání jsem skoro celou noc nespat. Co si o sobě vůbec myslíš?“

„Že by se to nestalo, kdybys nekouřil.“

„Nežvaň! Kdyby ses trochu ovládal, tak bys nechrblal… A basta!“ ukončil Fred.

Bob věděl, že jakékoliv jeho námitky by vedly jenom k nic neřešící hádce. Proto se raději zase ovládl.