Hook 22-06-13

Výslech paní Nagyové toho moc nepřinesl, jelikož ztratila paměť a tohle já znám moc dobře, jelikož já byl jednou s pár lidma na chalupě a tam se ucpal hajzl, jedinej co tam byl a kámoš a majitel chalupy v jednom, byl děsně na pohodu a grilovaná krkovice a pivečko a jointy a sranda a smích a vyklidněnost, až do doby, kdy šel cosi osobního pořešit a zjistil, že hajzl je ucpanej a nádržka protejká a kaluž obrovská a nešlo ani o to, že tam plavalo všelicos, ale že se to rozlilo do předsíně a do chodby na dřevěnou podlahu z tlustejch fošen a kámoš ve smyku děsným a řval a ječel a hlas mu přeskakoval a házel do toho podivnýho nezvanýho jezírka všechno, co viselo v chodbě na věšáku a houk na mě, ať jdu zavřít vodu a já pádil k hlavnímu uzávěru a von mě předběh a sípal, že stejně vím hovno, jak se zavírá voda a pak letěl zpátky a jeden maník, co tam přijel na motorce, vytahoval z jezírka takovou vytuněnou bundu, co ji koupil ve slevě za deset litrů a voda z ní tekla a občas z ní i něco vypadlo a kámoš mu ji vytrh a hodil zpátky a vytíral a ždímal do kýblů tu hnědožlutou břečku a všech se ptal, důrazně a nahlas, kdo tam byl naposled a nikdo se najednou nepamatoval, kolektivní ztráta paměti a Kája, kterej vod rána trpěl průjmama, jelikož si den předtím dal fazole a navrch jahodovej šejk, vrtěl hlavou nejvíc a povídal, že si to nějak nevybavuje, že celej den prospal a vrtěli jsme hlavou všichni a kámoš vzteklej jak postřelenej pitbull, řval, že tak to asi do toho hajzlu nasral on, a nejen že tam nasral, on tam ještě vyroloval komplet hajzlpapír, udusal to všechno štětkou a splách a tohle že neviděl, a že ráno tam byly ještě tři role a teď je tam akorát hovno, všude, a že budou tři útržky na osobu, odteď, a že si k němu každej bude chodit pro příděl, a když se spláchne, že to půjde zkontrolovat, a vůbec, že tady bude pořádek, protože tohle fakt nežral, dospělí lidi a srát neumí nikdo, a pak se nadech, a že prej jinak, v kůlně že má motyčku, a že si vzpomněl na japonskej dokument, kde když to na japonce žijícího na venkově přijde, vezme motyčku, jde na pole, vykopne ďůlek, zapřemejšlí a zase ten ďůlek zahrne, a že takhle to teď bude fungovat, a další, co tam byl, jakejsi Zoltán, velkej ekolog a enviromentalistickej snílek, vrtěl hlavou, že s tímhle nesouhlasí, jelikož když by těch zahrnutejch důlků bylo moc, tak že by to mohlo otrávit krtky a kámoš, jelikož zrovna zaklek do něčeho, do čeho se normálně nekleká, byl vytočenej do běla a ječel, že na krtky sere, co že mu je po krtkách a já viděl, jak si už už chce odhrnout vlasy ze zpocenýho čela a přiskočil jsem, abych mu pomoh, protože hnědou čmouhu na čele by už asi nerozdejch a jak jsem přiskočil a neviděl úplně přesně, co je pod hladinou, smek jsem se a hodil záda a voda vyšplouchla a bylo to jak v nějakým dojebaným aquaparku, akorát že voda nebyla modrá, žádnej plavčík a hezký holky v titěrnejch plavkách, ale pouze a jen surová rustikální realita a já tam tak ležel a kolem mě smrad a vlny šplouchaly a tenkrát jsem se z toho dostával docela dlouho, protože takovýhle zážitky vám nevím proč utkvěj v paměti o něco silněji, než zážitky jiné, třeba takové, kde absentuje svobodně plující jedna, či více stolic.

Jasně, kapku fekální příběh. Fakt nechápu, jak mne mohl napadnout. Myslím napadnout ve spojitosti se ztrátou paměti paní Nagyové.

Jsem v Orlickejch horách, takže netuším, jak jsou na tom Tačvúd s Gekonem. Nechal jsem je v Praze. Snad mi nezbořej byt.

Bude pod mrakem, teplota tak akorát, možná občas sprchne, prostě krásný a přívětivý léto.

To je vše.