Hook 20-07-13


20. července 2013, autor skraloup13,



Vyrojily se různý spekulace a umělý konstrukce a fantaskní fabulace o tom, že Nejvyšší soud v případě osvobozených poslanců zašel blíž, či dál, případně že udělal úkrok stranou, což jsou všechno píčoviny, protože Nejvyšší soud udělal přesně to, co dostal v notách, ani o čárku víc a stačilo k tomu jediný, tedy den po zatčení vyměnit senát, posadit tam prověřený kádry a vymalováno a nám od Hooka to takhle přijde správný, protože přece není možný, aby si všichni byli rovni, aby všem bylo měřeno stejně, kam bysme přišli, protože vemte si, že třeba já u Hooka mám když sou hice půllitr na mrazáku a mám ho tam jen já, neb dva se tam nevejdou a mám pak pivo ledový a zmrzlý a děsně mi to chutná a mám to tak proto, že mám protekci, že si nejsem rovnej s někým, kdo se jen tak zastaví na citronádu a táhne někam k vodě, že si sem rovnější, protože já nikam k vodě nechodím, ale den co den leju a leju a leju a prostě když něco děláte pořádně, s nasazením, bez oddechu, když ste ochotni přinýst jakoukoliv oběť, když položíte na oltář svýho snažení osobní vztahy, když ste ochotni pohřbít rodinnej život a všechny svý známý a jít si za svým, měli byste bejt aspoň trochu protěžováni a tedy když někdo jak já leje bez odpočinku, případně když zpívá, maluje, podvádí či krade, nebo já nevím co, tak by měl bejt šanovanej, měl by požívat určité ochrany, akorát že to fakt musí dělat pořádně, tedy když krást, tak s nasazením, když podvádět, tak všechny, když zpívat, tak nahlas a pak jo, pak je myslím správný, když justice a vůbec společnost nad někým takovým drží ochrannou ruku, protože tohle je elita národa, tohle jsou ti tahouni, co všechny ostatní laxní a apatické posouvaj kamsi a já třeba mám někdy pocit, že se mi v hlavě převaluje jedno malé zvětralé pivo, že jsem totální vypitóza, je mi mdlo a darebno, ale silou vůle to dokážu překonat a i kdybych si měl nechat zavíst do žaludku sondu, tak prostě budu lejt dál a právě proto mám ten půllitr na mrazáku já a ne někdo jinej, protože jsem si ho prostě tou alkoholovou devastací zasloužil a stejně tak si myslím, že i ti poslanci si zasloužili, aby byli omilostněni, protože oni v tom svým levelu taky jeli nadoraz a Džesika včera přišel do Hooka s tím, že prej čet jakejsi článek a zjistil, že trpí syndromem suchýho voka, a že jediný, co mu pomůže je oční jóga, kterou vymyslel americkej lékař Bates, před sto lety, akorát že ho trochu zaráží, jako Džesiku, že ten Bates trpěl jakousi vzácnou formou ztráty paměti, zvanou občasný výmaz (occasional erasure), tedy že lékařskou fakultu studoval za svůj život sedmkrát, neb se vždy krátce po dostudování dostavil atak erasure a Bates o5 věděl totál hovno a já mu říkal, myslím Džesikovi, ať se na Batese vyflákne a občas si oči promne navlhčeným ubrouskem, v gambrínusu, jelikož tyhle věci jsou ošemetný, protože si vemte, že dlouhý desetiletí se tradovalo, že karoten je na oči balzám, hotovej žen-šen, a že když budeme žrát mrkev, tak budem mít zrak jak kondor, akorát že to pravda není, protože kalifornští vědci, konkrétně doktor Chamois, zjistili, že mrkev vás může o oči připravit, jelikož Chamois se jednou zlil jak dobytek, když testoval novej eko roztok do ostřikovačů, natáhlo ho, chtěl to zajíst mrkví a vypích si voko a přesně tyhle věci mne utvrzujou v tom, že člověk by měl bejt děsně obezřetnej, neměl by se srát do nějakejch novejch dobrodružnejch příběhů, ale měl by sedět na prdeli, likvidovat jedno pivo za druhým, občas zahulit, občas se svízt na zem a prospat se a nevotravovat okolí nějakejma píčovinama, protože když bysme všichni v klidu pravidelně chlastali, bylo by na světě mnohem víc štěstí, lásky a porozumění, než když lejem chaoticky, přerývavě, s pauzama a tak jako z donucení.

Mno, včera jsem byl odpo Na půl cesty a lidí tak akorát a žádný fronty na pivo a seděl jsem na terase a teplo a stín a trošku foukalo, zlehka, takže pot, který se mi jemně perlil na čele, když jsem zakloněn hltal ten největší vynález lidstva, po marihuaně, takže pot radostně sublimoval a vždycky, když sem dopil, tak sem si dal ruku před pusu a decentně, společensky říhnul a kolem chodili holky a mámy s dětma a tátové od rodin a spousta pobíhajících psisek a klid a mír a žádnej spor a svár a pře a když tam tak sedíte a koukáte na ten obrovskej trávník, na tu uklidňující zelenou plochu a ste dokonale zavodněni, tak máte pocit, že to na tom světě zas až tak zkurvený není.

Tačvúd s Gekonem včera nepekli nic. Že se jim nechtělo. Že prej snad dnes. Jsem zvědav.

Dnes bude pod mrakem. Bude teplo. Žádný chcaní. Se těším, až se zas odpo zastavím Na půl cesty.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování, Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička