Kulatá, kulatá, je láska má, na výšku,
na šířku vždy stejně má.
Nehrozí, že ostrou hranou zraní,
když lehce pohladím ji svou dlaní.
Koutky úst vzhůru má do obloučku,
když něžně šeptám jí: Ty můj broučku!
jak něžné květiny z jarních louček
dívá se na mne zpod svých obrouček.
Šibalské ohýnky pak v nich vzplanou,
sportovní přenosy, nashledanou…
Mým prvním programem je má milá,
svým šarmem zase mne okouzlila.
Nejsem již zvědavý na výsledek,
vypínám střelhbitě telku z ledek.
Mne jiná zábava nyní čeká:
postýlka, toužící náruč měkká…
Vtipné. To se povedlo, pěkně držíš rytmus a rým. Telku ledek slyším poprvé, ale je to originální.
Díky, Evíku! Na úvod je to milé přivítání, zvlášť když mi dalo takovou práci překonat všechna úskalí publikace zde! I když jsem čekal, že se ozve i nějaká potěšená baculka.. No, třeba častěji zabloudíš na mé stránky i na LW...;o)))