Odstraňovač starých nátěrů


9. srpna 2010, autor P.F.Zarken,



Novinové stánky byly hlavně vzhledově v dezolátním stavu. Místy popraskaný, jinde zpuchýřovatělý nátěr bil do očí chodců již z dálky. Vedení rozhodlo, že to údržbář může dát do pořádku, když momentálně nemá nic nutnějšího. Začalo se u stánku, který byl nejvíc na očích a v nejhorším stavu.

Údržbář Alfréd si nakoupil potřebný materiál a nářadí. Začínal odstraňovačem starých nátěrů. Myslel si, že je v těchto věcech dosti zkušený a proto si návod přečetl jen „letecky“. Ponaučení o bezpečnostních předpisech jej nezajímalo. Nač také? Jíst u toho nebude, pít na volném prostranství přece musí i tak a nějaká ta cigareta přece nemůže uškodit. Co by mi výrobce mohl ještě poradit? Rukama mi přece klátit nebude, říkal si Alfréd.

Natřel jednu stěnu stánku odstraňovačem. Prošel se, zakouřil si na zdravém vzduchu a pomalu se pustil do škrabání. Byla to opravdu fuška. Popolední slunce na něj pálilo jako zběsilé. V duchu nadával na vedoucí, že to nemohl dělat hned ráno, a také na svého předchůdce, který to nechal dojít tak daleko. Ale to jenom tak lehce, aby si ulevil.

 

Když měl jednu stěnu hotovou, odpočinul si na lávce, napil se limonády a pomalu šel na to.

Plechovka s odstraňovačem byla docela horká. Tak, že bylo obtížné se jí chytnout holou rukou. S mírně zaťatými zuby to však zvládl. Vložil šroubovák do spáry mezi plechovkou a víčkem. Zapáčil.

Výbuch.

Víčko letělo několik metrů nad něj. Do obličeje ho udeřily velké kapky žíravého odstraňovače starých nátěrů. Vzápětí ucítil lepkavé pálení na tváři a na očích.

Dal se do běhu směrem k hlavní budově autobusového nádraží. Viděl jen mlhavé obrysy. A musel se spokojit s tím málem, chtěl-li mít naději, že si zachrání zrak. Netušil, jaký to může mít dopad, ale věděl s jistotou, že každá ušetřená sekunda je strašně důležitá.

 

Vběhl do dveří, kde tušil, že by mohla být kancelář a záchrana pro něj.

„Mám v očích žíravý odstraňovač nátěrů. Pomozte mi někdo, prosím vás!“ zvolal a hlas se mu chvěl.

Starší pevnější žena jej pevně uchopila za ruku a zavedla k umyvadlu. Sklonila mu hlavu a pustila na něj vodu z kohoutku. Jemně mu omývala obličej a hlavně se snažila dostat co nejvíc vody do očí.

Pak jej posadila na židli.

Alfréd ani nedutal. Nebylo také o čem a proč.

Žena mu úplně předpisově začala proplachovat oči Ophtalem.  

Cítil čím dál větší úlevu a byl té ženě velice vděčný.

„Už je to lepší?“ zeptala se, když přerušila proplachování.

„Určitě, paní, jste velice hodná,“ odvětil tiše.

„Pojďte se mnou,“ vyzvala jej mírně a šla ke dveřím.

Alfréd zažil další velice příjemný šok, když vyšel ze dveří budovy. Těsně u vchodu stál autobus s otevřenými dveřmi.

„Nastupte si a on vás zaveze na oční,“ řekla ta úžasná paní.

Alfréd se pozdravil s řidičem a sedl si na přední sedadlo.

„Co se vám stalo?“ ptal se řidič.

„Bouchl mi do očí odstraňovač starých nátěrů,“ odpověděl Alfréd.

„To je pěkné svinstvo, to znám,“ řekl řidič a oba ztichli.

Za malou chvíli zastavili u oční pohotovosti.

„Potřebujete, abych vás tam zavedl?“ zeptal se řidič a bylo vidět, že to myslí vážně.

„Ne, pane, to již zvládnu. A moc vám děkuji. Mějte se hezky.“

„Hlavně, že to nedopadlo hůř. Nashledanou.“

Na očním byl Alfréd přijat bez problémů přednostně a zjistili, že má poleptaná jen víčka. Oči přímo zasaženy nebyly.

 

Alfréd zašel druhý den do redakce Slováckých novin a požádal o zveřejnění poděkování té mimořádně schopné a ochotné úřednici.   







Zařazeno v kategorii Povídky



Počet komentářů na “Odstraňovač starých nátěrů” - 2


    Ivna   (9.8.2010 (13.46))

    Pěkné. Někde by to chtělo použít ODSTRAŃOVAČ NEVRLÝCH ÚŘEDNIC.


    P.F.Zarken   (9.8.2010 (18.05))

    Díky Ti za pěkný komentář***



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička