Hook 03-10-13


3. října 2013, autor skraloup13,



Bejvalej Taťka Venda napsal další knihu, která se jmenuje Česká republika na rozcestí, a i když název evokuje další kratochvilný cestopis, tedy nějaké další Účastníky zájezdu, de o stěžejní státotvornou záležitost, i když spíš by se mělo říct státodestrukční záležitost, jelikož to, co Venda navrhuje, je fakt síla a mě fascinuje, kde se v tom staříkovi bere ten entuziasmus, ta nezdolná energie, to nadšení a svaté zapálení pro věc a je vám děsně zajímavý, jak s přibývajícím věkem vyplouvaj na povrch jeho charakterové vlastnosti, které po dlouhá desetiletí obratně skrýval, tedy touha po Destrukci, klanění se Rozvratu a podlézání Chaosu a já ho malinko podezírám, že to byl on, kdo ze skrytého čísla posílal Anarchii ony proslulé Nemravné esemesky z cest a prostě Taťka bejvalej Venda se rozmách a podle něj by bylo nejlepší, když bysme dramaticky omezili mandatorní výdaje, tedy přestali platit vše, od důchodů po zdravotní péči, když bysme rozdali všechno, co ještě stát vlastní a co nějakým dějinným omylem vydělává, třeba ČEZ, když bysme zrušili státní instituce, jako je například Armáda a Policie a když bysme vystoupili z EU, protože všechno, naprosto všechno špatné, co u nás a v nás je, z EU pochází a mě nikdo nemůže podezírat, že jsem fanoušek bruselskejch smažek, nicméně nemyslím si, že EU může za to, že se u nás projebalo kde co, že EU nemůže za to, že snad jako jedinej parlament na světě má ten náš světelnou tabuli, kde je „hlasoval pro“, „hlasoval proti“, „zdržel se“, „ve vazbě“, ve výkonu trestu“ a „někde šuká“, že EU fakt nemá prsty v tom, že současnej velkej Taťka Miuoš je vypitá kráčející skála, jež má tendenci upadnout kdekoliv, kde to k upadnutí vybízí (pod termínem „skála“ si prosím představte drolící se opuku ve tvaru psychedelického blobu) a takhle bych moh pokračovat dlouho, děsně dlouho a konce by to nebralo a prostě de vo to, že bejvalej Taťka Venda konečně přiznal barvu, svlékl tvídové sako, urval si rukávy u košile, ukázal na předloktí kérku „Punk is not dead“ a s transparentem „Chaos do každé rodiny“ neohroženě vyrazil do ulic a nyní připravuje se svým institutem sérii přednášek na téma „Proč je Anarchie důležitá pro venkov“ a z knihovny vyházel všechny přiblblý ekonomický bláboly a na policích teď má spisy stěžejní, tedy především „Rukověť Anarchisty“, „Chaos a udržitelný rozvoj“, „Destrukce a já“, „Markýz de Sade a já“, „Je trockismus geneticky daný?“, „Pozitiva boje vo holej život“, „Ano, trockismus je geneticky daný“, ke kterým přidal svůj dosud utajený spisek s názvem „Jak sem přived Český národ až k pláči“ a ty jo, tohle už fakt nepobírám, co všechno se dá vymyslet, jak moc se dá zblbnout, když se jeden deset let jako nezvedené kůzle honí v lánskej oboře s domestikovanými, sterilizovanými daňky a klika je, že von Taťka Venda sice toho namele dost, furt někde něco říká, i když většinou opakuje to, co už kdysi řek v Davosu, ale od slov k činům nepřechází, zatím a kdo ste četli Cirkus Humberto tak víte, že hlavní postava se jmenuje Václav Karas, na kterýho v cirkusu všichni volali „Vašku“, jelikož cirkus Humberto byl cirkusem mezinárodním a furt Vašku sem a Vašku tam a kdybych byl drzej, tak bych teď zvolal „Vašku, neser!“, ale jelikož sem vychovanej, tak si pomůžu Jasnou pákou a volám „Vašku, neper!“, už nás prosímtě Václave nech na pokoji, neper nás, nesmotávej nás do bolavej kuličky jak potměšilej hrdobec, nech nás na pokoji, aspoň do Vánoc, nech nás bejt, něco si někde čti, kup si za ušetřený prachy daňka, jestli ti chybí, já nevím, prostě dělej něco, nebo nedělej nic, ale na chvíli nás, ty kluku ušatá, vynech. Tak.

Tačvúd s Gekonem se mne ráno ptali, jestli mě za tyhle kecy náhodou nezavřou. Pokrčil sem ramenama, jeliko fakt nevím. Navíc nad tím nehloubám, neb nemám čas se starat o píčoviny.

Dnes bude hezky. Bude slunečno, přívětivo, milo. Zpitomělé větry nám budou čechrat neposlušné patky. Chcát nebude.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička