Hook 04-10-13

Organický chemik Mirda Kalousků včera prohlásil, že on, spolu s partou jelimanů, kteří si užívali na ministerstvech, odevzdává stát ve velmi dobré pozici, tedy sice na kraji propasti, ale u zábradlí, takže nehrozí, že bysme tam zbuchli, pokud si budeme dávat bacha a bejvalej velkej Taťka Vašku to schytává ze všech stran a docela si to stařík posral, protože s ním už nikdo nepolemizuje, ale každej se mu tlemí a nejvíc se tlemí Bobo, protože sice asi do Parlamentu neproleze, ale určo dosáhne toho, že zinkasuje prachy od státu, tedy v kolonce podnikání má „Dojení eráru jako odpověď na alarmistickou unijní kopulaci“ a tohle se Vašku líbí moc, protože on, poté, co se odbarvil, otevřeně podporuje vše, co vede k anarchii, destrukci a kolapsu a v ODS se musej držet za hlavu, že ho dvakrát podpořili, když chtěl bejt za prezidenta, protože von jim teď dává tak dokonalou zhrzenou čočku, že mu tleskám ve stoje a já znám hodně lidí, ale někoho tak ješitnýho, narcisistního, sebestřednýho, mstivýho, závistivýho a demagogickýho sem ještě nepotkal a heslo „Ty mi pomůžeš a já tě potopím“, tedy, jak říkají Normani „You help me and I´ll kick your ass, baby“ mě sralo vždycky a Vladimír Špidla, onen znamenitý socan, co dostal tu bezva trafiku v Bruselu, chce bejt po volbách ministrem životního prostředí a já dnes ráno čet rozhovor, kterej komusi dal a to by ho jeden pohladil po tváři, vizionáře malýho, jelikož když dostal otázku, jak se vyrovnat s povodněma, malinko se zamyslel a pak pustil moudro, že je potřeba, aby se Česko stalo takovou jako houbou, která by všechno nasákla, natáhla do sebe a když by se tohle podařilo, tak by to prej bylo děsně krásný a chtěl bych pana Špidlu ujistit, že už houbou sme, sme houbou nacucanou, která do sebe pod vedením znamenitejch politickejch smažek natáhla naprosto všechno, co natáhnout mohla, že sme takovej choroš, nasycenej vším svinstvem, co nám navočkovali z okolí, že sme houba plná odpadu, zbytků a prázdnejch obalů od bisquitu, že sme nacucaný cikorkou, kyselým mlíkem a odstátou močkou, že sme taková líně se protahující odpadní nádrž, že sme takový nepolíbený kalový jezírko a pan Špidla se pak zasnil a řek, že třeba Praha, tím jak je odvodněná, meliorovaná, urbanizovaná, vyasfaltovaná a vysušená, že je to vlastně pět set kilometrů čtverečných pouště (Gobi ahoj), tedy že jen Praha samotná má tak velkou retenční schopnost, že dokáže vsáknout čtyři tisíciletý vody po sobě a ani si nekrkne a tak jako určitě, Vladimíre, máš pravdu, ty chytrolíne mazanej, protože třeba jen do tunelu Blanka se údajně vejde Jadran a ty krávo, matko, já už nechci žít, tedy chci, ale ne s těmahle blbama a jediný, co mě drží nad vodou, co mě každý ráno přinutí vylízt z postele a předstírat, že dávám dohromady drobný na chléb vezdejší, co je ve skutečnosti cizí, je to, že ten mnou ikskrát vzývaný Chaos přijde, plnej síly a energie a dá to tu do latě a pak dorazí Anarchie, na kterou si tajně myslím a já s ní dám brko a pak pudem někam na mejdlo a pankáči budou hrát a všechno bude barevný a tak akorát ušpiněný a sudy plný a chlazení předoucí jak ucpanej Mikeš a jo, tohle prostě přijít musí, protože vod útlýho dětství sem slyšel pořád jedno a to samý, tedy že pokud dám Očistec a neposeru se z něj, přijde odměna, tedy prožili sme si s těma našema vedoucíma chomoutama svý, takže teď by tady pár let moh bejt jeden velkej mejdan, kde bysme ze sebe spláchli všechny sračky, do kterejch nás naši nejmilejší političtí vyčůránkové s medovým xichtem dostali. Tak.

Tačvúd s Gekonem v poho. Ptali se akorát, v kolik odpo začne to mejdlo. Aby neprosrali welkam drink. Neřek jsem jim to, neb to sám nevím. Sám si mejdlo dělat nebudu. To je většinou voser. Počkám, až budem aspoň dva.

Dnes bude prima, neb je pátek a je úplně jedno, jestli bude chcát, nebo ne.

To je vše.