Hook 05-10-13


5. října 2013, autor skraloup13,



Tak jsem čet, že bývalý ředitel OKD Klaus-Dieter Beck dostal na odchodnou zlatej padák, nějakejch tři sta mega, což je slušný, hodně slušný a prej by dostal i víc, akorát že při rozdávání zlatejch padáků se velice přísně rozhoduje, tedy posuzuje se, jak se ten kterej manažer choval, jak vedl podnik, jak se mu dařilo a von Beck měl všechno na jedničku, fakt dobrej týpek, makal osmnáct hodin denně, o nedělích ve svým volnu fáral, ved podnik řádně, jak starostlivej hospodář, a kdyby neudělal jednu malinkou chybku, dostal by mnohem víc a fakt nevím, proč hodnotící komise nepřivřela voko, dyť on to myslel dobře, dyť chtěl ulehčit horníkům a kurva to snad budeme trestat za dobrý úmysly, to se mi fakt zdá a von koupil těžební stroje z Německa, pořádný poctivý velký nezničitelný německý rubací mašiny, co jedou bez zastávky a bez údržby a makaj a uhlí se jen sype a kdo to moh doprdele tušit, že se nevejdou do šachty, že se nevejdou vůbec nikam, že sou velký jak pražský Kongresový centrum, že s nima nejde hnout, že to sou takový ztučnělí dojebanci, naprosto k ničemu a kdo moh dále tušit, ptám se vás, bratři a sestry, kdo moh dále tušit, že pod zem slunce nedohlédne, nedomrká a nedosvítí, tedy že sluneční kolektory, které těm těžebním zkurvencům měly zajistit energetickou soběstačnost, autonomii, nezávislost a odloučenost, sou naprosto k hovnu, tedy že záložní parní stroj, kterej měl bejt spíš jen na ozdobu, se bude muset nahodit a kdo moh, ptám se znova, kdo moh tušit, že i kdyby ten znamenitej rubací německej stroj dostali pod zem, že ten jeho parní pohon nadělá takovýho čmoudu, že by tam nikdo nevydržel, jelikož by se nadýchal, omámil, us a zhas a kdo moh dále tušit, ptám se zcela vážně, bez ironie a zlehčování, kdo moh dále tušit, že onen parní stroj, sloužící k pohonu onoho vykurvence, spořebuje asi dvapůlkrát víc uhlí, než ten německej polibek smrti stihne vyrubat, tedy když to takhle zevrubně rozeberu, logicky, s odstupem a bez emocí, když takto nakladu fakta vedle sebe, srovnám je podle velikosti a opatřím jmenovkama, vychází mi jedno, tedy že Beckovi měli dát miliardu, co mu slíbili, když nastupoval, jelikož si ji zasloužil, za svou píli a erudovanost a vhled a pokoru a nebál bych se a šel bych ještě dál, tedy dal bych mu klidně miardy dvě, dyť de vo hovno, ať se chlapec má a ty krávo, já když tohle čtu, tyhle dobrodružný příběhy nebojácnejch manažerů, které vycházejí jako pokračování edice KOD (knihy odvahy a dobrodružství), jsem v duchu s nima a bojím se o ně a držím jim palec a jásám nad každou výhrou a vořvu jak dojebaná plačka každý zakolísání a v duchu sem s nima, prodírám se s nimi nepřátelskou džunglí, a prostě abych se moc nerozepsal, nerozněžnil a nerozcukrovatěl, Beckovi měli nakopat prdel, měli mu dát ty idiotský mašiny k náhradě a nesrat se s ním a do hajzlu támhle na poště přepadnou pokladní a s pistolí u hlavy jí vyberou kasu a pošta jí to dá k náhradě, jelikož byla pasivní, nebránila svěřenej majetek, neucpala hlaveň nalakovaným prstem, nepřeprala dotyčeného, nespoutala ho a neodnesla na nejbližsí policejní služebnu, takže pokladní má do smrti vo zábavu postráno, jelikož život na ulici je jedna velká, nekončící prdel a prostě plebs to vodsere vždycky, zatímco idiotskej manažer odchází středem, se zlatým padákem a zlatejma nasrávačkama a radši se už při sobotě nebudu rozčilovat, tedy skončím něčím příjemnějším, jelikož mi přišla pozvánka od slečny Path, na vernisáž fotek, jejích, což mne potěšilo, jelikož mě normálně nikdo nikam nezve, protože, jak jsem se dozvěděl, jsem příliš destrukční, hnusnej a nesouměrnej a bude tam čokoládovej dort, kterej sice nejím, ale ptal jsem se Džesiky a ten říkal, že tyhle sladký věci miluje a že mi na něj přinese krabičku, od banánů. Snad to nebude působit moc trapně.

Tačvúd s Gekonem chtěj na vernisáž taky. Maj smolíka. Stejně artu nerozuměj.

Dnes bude hezky. Podzimně. Indiánský léto a tyhlety píčovinky. Znáte to.

Chcát nebude.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička