Hook 12-10-13

Bejvalej velkej Taťka Vašku dostal od amíků medaili za statečnost, protože sedíc za totáče za přepážkou banky co chvíli schválně klotovým rukávem shodil něco na zem, jako na protest proti establishmentu a odbojně u toho očima, skrytýma za zeleným stínítkem, pomrkával a amíci toto ocenili, neb jim se vždycky líbí, když je čověk statečný a nebojácný a bez bázně a hany si de za svým a takové ty storky, které začínají „Opravdu musíš lézt do toho hořícího dolu, taťko…“ je dojímaj k slzám a pláči a vzlykotu a fakt jako nechápu, proč jakási obskurní iniciativa „Vraťte nám stát“ podjebává, proč žádá amíky, aby vyslali jednotku Seal a tu medaili zase Vašku sekli a já se ptám, se vší vážností, které jsem v tento podivný, vymatlaný den schopen, vo co vám de, iniciativo, že se serete do někoho, kdo narozdíl vod jinejch výtečníků krade akorát pera a fakt jako co to máte za název, zpovykanci, prej „Vraťte nám stát“ a von ho jako někdo ukrad nebo co? a nechápu, proč by, kdyby fakt byl ukradenej, ho měl někdo vracet ausgrechnet vám a já občas do Taťky Vašku nelítostně tepu, držím ho v pranýři, nemůže se hnout a já po něm jebu jedno vytuněný adjektivum, substantivum a pronominum za druhým a von kouká a rty stisknutý nesmlouvavě a kamennej xicht a pouze, když jsem se mu nechtěně jedním dvoukilovým adverbiem trefil do ohanbí, tak jako tak krátce zasyk, jak když šlápnete na rozespalou zmiji a jinak nic a nikdo by mne nemoh podezírat, že Vašku šanuju, že mu nadržuju, že nad ním držím ochrannou ruku, ale teď musím, protože ptám se, kdo jinej než Vašku by měl dostat medaili za statečnost, dyť vemte si, co on všechno spáchal, chladnokrevně, s rozmyslem, nervy jak ocelový lana a tady přece nejde jen o nějakej sranda mač s komančema, tady de o celoživotní dílo a ruku na srdce, kdo z vás by měl nervy, odvahu a vůli tady na nějakejch patnáct let zhasnout, pak rožnout, rozhlédnout se po spáleništi, přátelsky se pozdravit s několika nakynutými monstry a pronést přednášku o tom, že v Lánech se letos daří bramboříkům, že v Alpách je sníh a v Indii Indiáni a dále, kdo z vás, co tak rádi od roztopeného krbu, sedíc v houpacím křesle, popíjejíc svařák, s nohama zakrytýma hřejivým plédem, co tak rádi kritizujete, kdo z vás by měl odvahu to tady čtvrt století dirigovat, a pak říct, že je vše v prdeli a že za to nemůžete, kdo z vás by tohle dal, dyť stačí jedno neopatrný ušklíbnutí a plebs by vás roztrhal na fáborky a prostě já si myslím, že pokud je v tomto národě někdo statečnej, je to bejvalej Taťka Vašku, protože po tom všem, co tady se svejma kumpánama natropil, dokáže fungovat na povrchu a není někde v podzemí zalezlej v bunkru a tedy milá iniciativo, běž si se svejma žádostma na hrnec, amíci se na to stejně vyserou, protože maj jiný starosti, než je nějaká medaile a ty Vašku neboj, medaile ti zůstane, nos ji kolem krku, buď na ni hrdej, protože takvouhle medaili nemá jen tak někdo a co vím, poslední Evropan, co tohle vyznamenání dostal byl Old Shatterhand a Vašku, seš v dobrej společnosti a možná, když by sis vzal laso, čutoru a vodjebal se někam na prérii miliskovat se s medvědama, byl by to hezkej podzim života a Vašku, já myslím, narozdíl od zavistivej iniciativy, že si to fakt zasloužíš.

Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, co znamená slovo „miliskovat“. Zamluvil jsem to. Nechci je kazit. Zvlášť, když se to odehrává mezi člověkem a medvědem.

Dnes bude o5 pošmourno. Počasí nic moc. Bude chcát. Bude prostě hnusně.

To je vše.