Když už se zamilujete

14. října 2013, autor Eva,

Na srazu jste si bezvadně pokecala se svým bývalým spolužákem Petrem. Přeskočila mezi vámi erotická jiskra. Vyměnili jste si čísla mobilů, mailové adresy, začali jste si být bližší a bližší, až jste si byli úplně nejbližší. Nedokážete pochopit, jak to, že jste si už na základce nevšimla, že Péťa je tak báječný.

Váš nový kolega v práci je tak vtipný a zábavný a vy se každodenně nemůžete dočkat, až bude polední pauza a půjdete spolu na oběd. Jednou dojde k přelomu, pozve vás na nějakou nevinnou společenskou akci jako kino, divadlo či vernisáž. A potom „na kafe“ u něho doma. A pro velký úspěch si to ještě mnohokrát zopakujete.

Pohledný Jirka, co chodí obden se svým Honzíkem na pískoviště, to tak umí s dětmi, naše malá Janička ho úplně zbožňuje. Už vám vůbec nevadí, že ten váš lenochod s vámi nechce chodit na procházky a radši dřepí u počítače. Naopak, modlíte se, aby se mu zase nechtělo a v dětském parku byl Jirka.

Každá z nás to prožila. Pokud ne, máte to ještě před sebou. Bláznivě jste se zamilovala (nebo zamilujete). Stav, kdy na toho druhého musíte pořád myslet, představujete si, jaké by to bylo, kdybyste opustila manžela a žila se svým úžasným milencem. Bilancujete a srovnáváte. Na stranu milence se nahrnou všechny kladné položky, jako vášeň, vzrušení, divočina, skvělá zábava, pocit, že konečně „žiju“, kdežto na straně manžela zůstane jen nuda, suchopár, špinavé fusekle, mastné kastroly, zabité večery u televize, uvadající sexuální náruživost a hlavně pocit, že takto zbytečně marníte život.

Mnohdy dokonce toho „pravého“ máte plnou hlavu, přestože vůbec nedošlo k žádným intimitám, stačí vám být v jeho blízkosti, slyšet jeho zvonivý smích, hledět do jeho hloubavých očí, poslouchat jeho zajisté oduševnělé myšlenky.

S manželem už v duchu dělíte majetek a plánujete, jak to udělat, aby vám zůstaly děti. Ulevilo by se vám, kdyby si i on našel milenku. Ale to on ne (anebo o tom nevíte). Někdy se i rouháte a přejete si, aby se mu „něco stalo“, a tak by se vše hladce a jednoduše vyřešilo.

Dámy, mám pro vás jednu radu. V této fázi neřešte! Neboli jak by řekl Wolf ve filmu Pulp Fiction: „Hoďte se do klidu.“ Protože psychologové mají pravdu, že zamilovanost je čistě chemická reakce. Taková malá velká hormonální porucha. Třeba pak po roce zjistíte, že s ním zas taková zábava není, sex vám zevšední a uvědomíte si, že ten váš je po všech stránkách přeci jen lepší.

A po nějaké době se možná budete sama sobě divit a říkat si: „Jak jsem mohla být zamilovaná do tohohle sebestřednýho pitomce!“, „Ježíš, ten je tak trapnej!“, „Co se mi na něm líbilo? Vždyť má pupek a začínající pleš!“ nebo „Tak tohodle blba, kterej si nikdy nenajde práci, jsem chtěla živit?“.

Když si s ním budete maximálně rozumět i po roce, po dvou a vaše city neustoupí, tak to je už na pováženou. To už není jen hormonálně-chemická erupce, ale počátek začínajícího vztahu. Nota bene, pokud máte doma manžela, s kterým jste se naprosto odcizili.

Ovšem pokud jste teprve někde na začátku, vydržte! Ono to třeba přejde a vy byste kvůli chvilkovému pobláznění mohla ztratit mnoho. Mohla byste přijít o lásku svých dětí, rodičů a hlavně o celkem prima chlapa.

Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a