Slunce se procházelo po vodní pláni
a měnilo svou vyleštěnou tvář.
Tu široký úsměv s laskavostí,
tam se trošinku zamračí,
ale stále přívětivé je.
Má mysl je klidná
a tiše dýchá
jako ta hladina.
Koník se usmál na motýla,
který si dával džbánek nektaru.
Cvrčkové začali skotačivě hrát
a já jsem slunci zamával.
Všechno se lesklo,
i má duše
byla hned veselejší.
Vítej, Evi, z dovolené*******
Díky za přivítání, které je příjemné a tak trochu symbolické, neboť báseň je hravá, lehká a "ryze přírodní":-))
Díky za milý komentář***