Hook 03-10-13

Je neděle, tedy nezačnu politikou, ale tím, že brněnští vědci, za shovívavého dohledu vědců kalifornských, zkoumají tzv. „deja vu“, což je stav, kdy má člověk pocit, že zažívá něco, co už někdy dřív prožil, viděl či slyšel a brněnští vědci v současnosti prověřují teorii docenta Souchese, který tvrdí, že za deja vu je zodpovědné určité časové sladění, či spíše nesladění obou hemisfér našeho mozku, což je teorie, která stojí v příkrém protikladu k teorii profesora Windischgreace, který po mnohaletém výzkumu zjistil, že příčinou deja vu je naprosté vyčerpání organismu, kdy při balancování na hraně katatonismu zažíváme ledacos a toto že i souvisí s jistou periodicky se opakující podrážděností hipokampu, kterážto osciluje v jakési unavené sínusoidě na intervalu dvě pí, což samo o sobě je velice zajímavé, udivující a nepochopitelné, protože většinou, pokud je hipokamp opravdu vytočen, nevšímá si žádných sínusoid, ale vystřelí po tangentě až někam do prdele a já osobně si myslím, že to jsou všechno jen bláboly, protože sice nevím, jak to mám s hipokampem, ale deja vu zažívám každou noc, když se vracím z Red Hooka domů, protože vždycky když sebou na semaforech u ČSOB fláknu, mám pocit, že už sem tam někdy upad a nemyslím si, že to souvisí s nějakejma hemisférama, či s katatonickým hipokampem, protože vím naprosto přesně, že je to kvůli tomu, že jsem se o5 totál zmatlal, že ten joint na závěr mě odstřelil, tedy že sem zcela zdevastovanej, vypitej a zhulenej, tedy nemám sílu vymejšlet nic novýho, takže kopíruji naučené a padám, válím se, zvedám a klopýtám jak v dnech, měsících a letech předešlých a prostě de vo to, že deja vu jako takový je pouhý intelektuální cvičení, protože ve skutečnosti není co zkoumat, protože prostě za svůj život zažíváme situace, které se neustále opakují, tedy třeba když přijde exekutor, máme pocit, že už tu někdy dřív byl, když dostanem vod modelíny kopačky, máme pocit, že to už tu bylo, když se nám po devátým panáku peprmintky podávané za pokojové teploty zvedne kufr a vohodíme kolektiv brčálovým brízolitem, taky máme pocit, že to už tu včera bylo a možná je dobrý si uvědomit, že kdybysme nezažívali události opakovaně, když bysme pořád jen kráčeli kupředu a den co den nový a nový průsery, tak bysme se z toho po pár letech museli zcvoknout, protože platí, že mnohem lépe se zvládaj sračky, který se nám už jednou staly, než když máme zvládnout katastrofu, která je zcela neznámá a nová a třeba ani nemluví česky a pan Okamura, kterej švihá myšlenkama jak s katanou napsal filosofický esej o Pravdě a Lži a je to fakt hluboký a lehce sem se v tom ztrácel, což je známka toho, že to fakt má přesah, jelikož nejchytřejší texty sou ty, kterejm nejde rozumět a jen bych vyňal krátkou stať, která mi přijde symptomatická, kde píše….. „Mnohdy je lépe mlčet, než mluvit pravdu a může se i stát, že je lépe i lhát. Třeba když se gestapo zeptá, kam ujeli partyzáni.“ …..a s tímhle já souhlasím moc, protože mě kdyby se gestapo zeptalo, kam ujeli partyzáni, což se každýmu z nás může stát dnes a denně, tak neřeknu nic, protože já vůbec žádný partyzány neznám a prostě pan Okamura velice pregnantně, logicky a nezpochybnitelně dokazuje, že sice jo, je správný říkat pravdu, ale jen když se to hodí, protože když se to nehodí, tak je lepší lhát, tedy abych to shrnul, de vo to, že máte říkat to, co vám přinese body a ne to, co vám uškodí, tedy srát na Pravdu či Lež, ale poměřovat pouze a jen tím, jakej z toho bude vejvar. Tak.
Tačvúd s Gekonem v poho. Ani nevylezli zpod peřiny. Že prej bude celej den chcát, tak že to nemá cenu.
Fajn neděli přeji.
To je vše.