Kniho, příteli nejvěrnější!

Kniho, příteli nejvěrnější,
zas s úctou tebe otvírám,
ty nejlépe znáš život zdejší,
já pravdu v tobě vyhledám!

Ač sebe v tobě nenalézám,
já v sobě nacházím tvůj klid,
dík tobě hory v nitru slézám
a údolí znám vyplnit!

Ty jsi mi věčnou inspirací,
pomůckou k sebepoznání,
když člověk sám v sobě se ztrácí
a rada není k dostání!

Po tobě sahám, když zle je mi,
a smutek proudí z očních bran,
jediný přítel v celé zemi,
když duch se cítí rozerván…

Navěky věků chránit chci tě
jak život v lůně matčině,
k obraně tvé vždy hotov hbitě,
ochráním moudré listy tvé!