První den

První den u mých nových páníčků byl vlastně večerem a nocí. Nejdřív mne vzali od sourozenců a dali Pájovi a ten mne vezl domů něčím plechovým, nevonícím a ještě to dělalo kravál-to bylo mé seznámení s autem. Na cestu nám nedali nic. Ani hračku, nebo něco, co by připomínalo domov.

Tudy se tomu dost divila, všude se píše, že štěně má dostat z domova alespoň kus hadru, aby se mu tak nestýskalo a žrádlo na první chvíle, než ho převedou na to, čím ho chtějí krmit. Nic takového se nedělo. Prý mu řekli, „že takhle alespoň rychle zapomenu a nebudou žádné problémy“. Když jsme přijeli domů a já se konečně dostal z auta, tak jsem jel výtahem, unavený, vyjukaný a nevěděl , co bude. Otevřely se dveře a tam na mne někdo zavolal „ Terry“ koukám, kde to je a to už mne Tudy brala do náruče a něžně hladila (to mi bylo móóc příjemné), pak mne postavila na koberec, poodešla a opět zavolala „Terry“, já zvedl hlavičku a vydal se směrem po hlase, to bylo jásotu, že slyším na jméno, co mi dala. A já přitom jen šel za tím hlasem, kde jsem byl chován a hlazen.

U páníčků byli na návštěvě známí, kteří byli zvědaví, co budu zač. Tak se to na mne sesypalo, každý mi chtěl vidět, hladit a já byl tak utahaném, že jsem ani nebyl už moc vystrašený. Naštěstí jim to všem brzy došlo a dali mne do pelíšku, deku na mne a nechali usnout.

Chvíle klidu byla fajn, jenže jsem se vzbudil a dostal něco na krk, čemu říkali obojek a u toho bylo cosi (vodítko) , co mne omezovalo, když jsem šel dál. Vzali mne opět do náruče a šli jsme ven. Nejdřív jízda výtahem v náručí paničky, potom sešla se mnou tři schody a postavila ne zem. Já koukal, „ co to zase je?“ Co to po mě chtějí? Zatahali za vodítko a prý „ pojď“, no jo, ono se řekne pojď, ale je tma a zima vůbec se mi nechtělo. Stál jsem tam a klepal se zimou a chtěl už jít zpátky. Odnesli mne o kus dál od domu a nezbylo mi než dojít alespoň zpátky. Potom byli teprve ochotní jít do teplíčka domů.

Do misky jsem dostal vodu a do druhé misky trochu kapsičky. Ta byla dobrá, jen jsem moc nevěděl, jak do toho. Doma nás bylo víc a máma měla ještě mléko, teprve jsme začínali jíst i něco jiného než mléko od mámy. Trochu jsem do sebe dostal a šlo se spát. Na noc si dala Tudy pelíšek se mnou k posteli a spala jen na půl oka. Cítil jsem to, protože jak jsem se pohnul, tak mi hned pohladila a já zase usnul. Co se mi zdálo, si už dnes nepamatuji, jen vím, že jsem v noci ani nezakníkal, nějak mi nedošlo, při všech těch zážitcích, že je to napořád a své sourozence a mámu už neuvidím.