OSUDOVÉ ROZCHODY – KAPITOLA 13.

20. srpna 2010, autor skraloup13,

Perex:

V předchozím ději, mí věrní čtenáři, jsme sledovali osudy Karla, Margity, Leony a Petra. Občas se okolo nich mihl Kamil s Vildou, jak už to u mladých, nezadaných mužů bývá. Karel a Margita, i přes zdánlivé odcizení, stále žijí spolu. Ustojí ale Leona s Petrem hádku, jež proběhla v Alpách? Snad se to dnes dozvíme. Z ohlasů na předchozí kapitoly je zřejmé, že většina z vás si přeje, aby Leona s Petrem na čas bydleli zvlášť. Není ale jisté, jestli je osud tomuto přání nakloněn. Navíc do slibně rozběhnutého děje vstupuje Klára.

Před secesní vilou, známou z předchozích dílů, zastavuje černé BMW. Dveře u řidiče se otevírají. Vystupuje Margita. Několika kroky přistoupí k brance, zazvoní a netrpělivě podupává nohou. Přichází jí otevřít uplakaná Leona. Obě ženy se obejmou a vstoupí do domu.

Vejdou do obývacího pokoje, utlumeného zataženými saténovými závěsy. Leona usedne do křesla. Margita se posadí na pohovku. Nenápadným pohybem si uhladí jednoduchou, střízlivě nabíranou sukni a zahledí se na Leonu.

„Takže Petr se z poslední roztržky nepoučil?“ Hlas Margity prolomí ticho dosud panující v místnosti.

Leona zavrtí hlavou. Není schopna odpovědi, pouze si zoufalým gestem stiskne hrdlo.

„Myslela jsem, že…“ Margita svou větu nedopoví. Bolest přítelkyně jí bere slova z úst.

„Znovu jí volal,“ řekne Leona sotva slyšitelným hlasem. „Na sjezdovce.“

„Na sjezdovce?“ opakuje nevěřícně Margita.

„Ano. Udělal jeden krátký oblouk, zastavil a vyndal mobil.“

„Mohl ale volat někomu jinému. Třeba do firmy. Vždyť již dva měsíce usiluje o smlouvu na odkoupení jízdárny v Krásných lánech.“

„Určitě volal jí. Vím to. To prostě žena cítí.“ Leona sklopí zrak a po tváři jí stékají krůpěje slz.

Margitina tvář posmutní. Je bolestivé dívat se na trpící přítelkyni.

„Navíc na ni stále myslí.“

„To ale nemůžeš vědět!“ Margita zkouší oponovat, i když v hloubi srdce cítí, že má Leona pravdu.

„Byli jsme před odjezdem na večeři. Petr se ke mně choval pozorně, ale bylo poznat, že je myšlenkami jinde. Ani nedojedl lososa.“

Margitu ta slova zasáhnou. Tušila, že situace je vážná, ale že to došlo až tak daleko, by ji ani ve snu nenapadlo.

„A pak jsme se pohádali,“ zašeptá zlomeně Leona.

Margita cítí, jak její srdce svírá cizí ledová dlaň. To by si nikdy nepomyslela. Tak harmonický vztah. Snaží se ovládnou vzrůstající paniku a být pevnou oporou své přítelkyni.

„Opravdu jste se pohádali?“ Slova krouží vkusně zařízeným obývacím pokojem.

„Ano,“ přikývne Leona. „Řekla jsem mu, že se mi nelíbí, když jí volá.“

„Opravdu?“ Margitu by nikdy nenapadlo, že její přítelkyně bude mít odvahu k tak přímé konfrontaci.

„Ano,“ znovu přikývne Leona.

„A co on?“ Zvědavost v Margitině hlase je víc než patrná.

„Řekl, že se mi omlouvá, ale že si vše špatně vysvětluji.“

„A pak?“

„Pak jsme tančili.“ Leona sklopí oči a ústa se jí stáhnou v bolestnou přímku.

„Nikdy bych neřekla, že se dokážete s Petrem takto střetnout.“ Margita se tomu stále zdráhá uvěřit. „Vždycky jsem myslela, že ty jsi ta, co nakonec rozumně ustoupí.“

„Víš, má drahá,“ podívá se náhle Leona zpříma na přítelkyni, „jsou okamžiky, kdy žena prostě nemůže couvnout. Styděla bych se sama před sebou.“

Ach, jak Margita Leoně rozumí. Ráda by jí to řekla, ale nenachází vhodná slova. Dívá se jí do očí a objevuje v nich dosud skrytou rozhodnost a pevnou vůli. Prolétne jí hlavou, proč někdo tak ušlechtilý musí tolik trpět.

Ozve se zvonek. Leona se chce zvednout, ale když slyší spěšné kroky služebné, zůstane v křesle. Kdo to může být? Dnes již nečeká žádnou návštěvu. Snad jen Kamil měl na chvíli zaskočit, ale říkal, že mu to asi nevyjde.

V dvoukřídlých dveřích, vedoucích do obývacího pokoje, se za malý okamžik objevuje žena. Zastaví se a rozhlédne okolo sebe. Pak se její zrak stočí k Leoně. Ta se zachvěje v předzvěsti něčeho nepříjemného.

„Dobré odpoledne,“ řekne žena. „Jmenuji se Klára.“

Zařazeno v kategorii Povídky, Ptákovinky, Textem

Počet komentářů na “OSUDOVÉ ROZCHODY – KAPITOLA 13.” - 1

Eva (23.8.2010 (13.24))

och, utrpení a bolest Margity a Leony mnou zmítá a jsem celá rozechvělá z dramatu na sjezdovce... a co Don José a Juanita z dílu 5. ? Tuším, že tam se odehrávala podobná pohroma, pouze Don José nedojedl kaviár... mé srdéčko lační po pokračování nebo by mne zajímalo, kdo je Klára.... 8) .... 8) .... místo "vyndal mobil" by možná bylo lepší "vyňal telefonní aparát":-))... jinak dobrý...

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a