Hook 21-11-13


21. listopadu 2013, autor skraloup13,



Ve Varšavě je konference UNFCCC o změnách klimatu a ještě před jejím koncem se nevládní organizace, co tam byly, nasraly a odjely, protože prej celý to mudrování nevedlo nikam, jelikož místo aby se všichni starali o to, jak zachránit klima, jak se mít dobře, jak se dobrat k tomu, abychom žili ve světě bez bouřek a krupobití a výkyvů teplot, jak zajistit, aby furt jen svítilo sluníčko a všude byl čistej vzduch, tedy místo abychom se třeba zaměřili na vyšlechtění nového plemene kraviček, které nebudou od božího rána svými nespoutanými větry narušovat ozónovou vrstvu, tedy které si za celý svůj život neuserou, ale budou pouze a jen vytlemeně přežvykovat, tak se podvolujem tlaku špinavého energetického průmyslu a jasně, já bych taky chtěl žít nejlíp někde uprostřed přírody, poslouchat šumění hvozdů, kochat se pohledem na vlnící se lány konopí, trylkovat se slavíkem, hopsat po lesním pažitu jak nezvedený kolouch, tančit na palouku za stříbřitého svitu luny s lesními žíňkami, zamyšleně plivat do tůně a sledovat lenivá kola na hladině, odhrnout si vlasy z čela a pemzou na břehu bystřiny zjemnit patu, opláchnout se ve vodopádu a pocákat rozpustilé lekníny, vyhloubit ďůlek a nacvrnkat do něj králičí bobky na první dobrou, být prostě součástí všeho, moc bych to chtěl, akorát že vono tohle je sice hezký, ale obávám se, že bysme z toho za chvíli zmagořili, protože prostě člověk má v sobě zakódovaný, že nějaká selanka je mu dřív či pozdějc podezřelá, tedy nakonec stejně všechno rozjebem, abysme mohli začít znova, což nejlépe ilustruje dnešní doba, kdy po čtvrt století radostného budování kapitalismu bez přívlastků to vypadá, že sme na konci, tedy že už je to rozjebaný natolik, že uzrává čas na změnu, akorát že netuším, co přijde, pokud tedy nedorazí mnou tolikrát vzývaní Chaos s Anarchií, což by bylo asi to nejlepší, co by nás mohlo potkat, akorát že si myslím, že takový štěstí mít nebudem, protože sme holt Češi, což v řeči Indiánů znamená „Ti, kdo nasrali Všehomír“ a já vím, že malinko přeháním, že sou země, kde sou na tom nesrovnatelně hůř, jenže taky vím, že je to u nás v současnosti tím posraným navrch, a i když toho posranýho je třeba i míň, než jinde, furt je to prostě posraný, protože když zůstanu v tomhle levelu, tak když šlápnete venku na chodníku do hovna, což je v Praze celkem běžná věc, tak vás moc neuklidní, když vám někdo řekne, že máte kliku, že ste do toho nedupli i druhou botou, protože von i jeden protektor zadělanej vod toho, co největší kámoš člověka utrousil, je k nasrání a já se nechci nějak zaplejtat do fekálních příměrů a jiných filosofických konstrukcí, ale chci říct jen to, že i kdybysme se přetrhli, i kdybysme se snažili stokrát víc, než se snažíme, tak Příroda bude mít vždycky navrch a až ji naserem moc, dá nám takovou čočku, že možná ten nahoře bude znova sochat a abych to na konci trošku odlehčil – titulek z dnešních Lidovek „Blanka se mění v černou díru“ mě lehce znejistil, protože mu nerozumím, jelikož fakt netuším, jak se něco může proměnit v sebe sama. Tak. Neodlehčil jsem nic.
Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, co to je pažit. Sem jim řek, že to je šnytlík. Sem se tlemil ještě ve firmě. Já vím, dost infantilní. Už jinej nebudu.
Dnes bylo ani sem si nevšim jak bylo. Dnešek rozevlátej a nestíhající.
To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička