Med, hroby a jed


23. listopadu 2013, autor Martin Užák,



– stvorené 20.5.2007 –

 

Po pozviechaní z poznania, že pieta rúca
a zo sladkého nektára sála jed,
vidím hradské, čo káže duša lietajúca,
tie cesty v hroby, čo poznám naspamäť.

 

Med ma odvliekol obďaleč, pod bralo rova,
to mám mať za to, že bol som za mier,
mok je lahodnejší – hľa, chvíľa staronová,
keď duša blaží a tají sa pod pancier.

 

Tak dlho som čakal na chvíľu ako túto
– nebyť viac trestancom štipľavých prútov,
až strácam slová, nevládzem rozdúchať plameň,
nuž čakám len, kedy mi nastane amen.







Zařazeno v kategorii Poezie



Počet komentářů na “Med, hroby a jed” - 2


    Eva   (24.11.2013 (14.02))

    Vítej na Sůvičce. Pochopila jsem to správně, že básník prchá před ostny hněvu na hřbitov se sklenicí medu, kde zajídá své splíny a čeká na ještě horší? V češtině mi to zní trochu komplikovaně, ale to je třeba tím, že si nejsem jista významy některých slov.


    Martin Užák   (25.11.2013 (16.27))

    Díky. :-) Áno, presne tak. Akurát med mal predstavovať medovinu.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička