Hook 02-12-13

Neustále se něco děje, tedy aspoň to tak vypadá, akorát že se dohromady neděje nic, tedy situace lehce paradoxní, možná až schizofrenická a pomalu se nám dává dokupy koalice, i když jeden má pocit, že se nikomu z té trojice boží do toho moc nechce, myslím jako rozseknout to, podepsat a jít vládnout nám, plebsu, co se plácáme životem bez cíle a bez zápachu a mně přijde, že se všechno smrsklo na pár témat, tedy že jedni chtěj řídit tenhle stát jak firmu, rozdat všem stravenky a vono to nějak půjde a druzí viděj spásu v tom, že se církvím dá nejlépe nic, a pak že povokřejem a rozesmátí a zpití mlékem a obklopeni strdím se budem říhajíc spokojeně rozvalovat na úpatí Řípu a třetí, ti nejmenší a upozadění, zatím nic, že až jak všechno bude a kdyby bylo jinak, než se vidělo, tak se uvidí stejně a vzadu číhá pan Okamura, kterej je se vším manifestační, pokud se ovšem zavede referendum o všem, co pálí tento svět a u tohohle bych se zastavil, protože mě se myšlenka referenda o každej píčovině zamlouvá moc, jelikož když by se dobře navolily otázky, témata a problémy, co by se všelidovým hlasováním rozsekly, byl by tady Chaos hned, spolu s Anarchií, a pak už bysme žádnou vládu nepotřebovali, jelikož když se tihle dva někde usaděj, vládnem si všichni tak nějak sami a třeba referendum o tom, jestli platit levnou elektřinu, nebo přispívat solárním uhlobaronům na raketoplány by myslím dopadlo jednoznačně a už vidím ty protažený xichty všech, co se na tom pakujou a další referendum o tom, že státní dluh by měli zalepit ti, co ho rok co rok hlasováním ve Sněmovní zvedali, by taky šlo předvídat, myslím jeho výsledek a taky si myslím, že když by se udělalo jedno takový komplexnější referendum, tedy jestli sme trotlové, co nesměj říkat marmeládě marmeláda, pomazánkovýmu máslu pomazánkový máslo, jestli sme idioti, co nesměj dostat do ruky stowattový skleněný žárovky, jestli jsme tak tupí, že nám musej sebrat rtuťový teploměry, abysme náhodou nevychcípali, jestli si prostě necháme od někoho, vo kom víme kulový, neb je přespolní, linkovat život, nebo jestli pošlem bruselský smažky do prdele, tak já bych na Brusel nesázel a osobně si myslím, že s pomocí dobře postavenejch referend by se dalo vrátit někam do období Sámovy říše, kdy hrdina Nik pobíhal šumnými hvozdy, kdy řeky přetékaly rybama, kdy jeden se krz pochodující vykrmené raky pomalu nedostal k potoku, aby si přemách staročeský kilt, kdy se jeleni tlačili na mýtinách, neb jich bylo tolik, že se skoro nevešli, kdy moudrý Avar nám říkal kudy, než sme ho vypráskali, kdy všechno bylo na pohodu a slovař český dosud nezaplevelen, tedy slova jako exekutor, poslanec, vláda, lobbista, ekonom a další jeden nenašel ani mezi nadávkama a všechno bylo čisté a od Spolany nezanesené, akorát co mě trošku sere je to, že třeba v tej době nehráli Clash a Slayer a Nirvana a Visáči, že na Strahově nebyly nejen koleje s klubem číslo sedm, ale ani stánek senzitivního Džona Debila, že ještě co vím neexistoval Red Hook a Vystřelený oko, což jsou věci, který by mi chyběly moc a tak nevím, sem rozpolcen, nedokážu se rozhodnout, tedy bych možná jako první referendum udělal o tomto, abych měl jasno, netápal, nelkal, nekvílel a celkově nevyváděl jak nějakej zpovykanej fracek.
Tačvůd s Gekonem v poho. Jako vždy. Ptali se mě, kdo je Sámo a kde má večerku. Sem radši nic neříkal. To je tak, když někdo odbude vzdělání.
Dnes i včera bylo tak, že o tom nemá cenu psát. Řeknu vám, že letní slunce, bazén, dobře namíchaný mochito a lehátko pod slunečníkem jsou věci, na který má máloco.
To je vše.