Renata Petříčková: O hnědých pastelkách se mi i zdálo…


18. prosince 2013, autor redakce,



Byla to první nabídka pro opravdové ilustrace do knihy. „Poprvé jsem vzala pastelky, abych s nimi vytvořila něco, co bude zdobit knižní stránky,“ říká Renata Petříčková, kterou zhruba před rokem s touto nabídkou oslovila autorka knihy Hvězdná obloha. Ilustrovat poněkud netradičně (zároveň však tradičně) text, který pojednává o mytických příbězích na hvězdné obloze.


Dá se taková nabídka odmítnout?


„Dá, určitě… všechno se dá odmítnout, ale neodmítla jsem, protože jsem si Eviny nabídky za prvé velice vážila a svou roli sehrála i velká míra „zaskočení“. Někdo opravdu chce, abych právě já jemu ilustrovala knížku? No a jak uznáte, v takové chvíli se odmítnout moc nedá. A nelitovala jsem, protože to pro mě jako pro samouka byla úžasná škola a báječná práce. Do té doby jsem do světa pustila pouze pár jednoduchých kreseb, které zdobily jednu kavárnu.“


OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Text je poněkud syrový a drsný, ony ty antické báje a pověsti jsou dost často plné nejhrubšího lidského násilí a zloby bohů, nebylo to někdy nepříjemné?


„Tak samozřejmě jsem už toho mnoho ze školních lavic zapomněla, a tak jsem se dost často jako čtenářka pozastavila nad krutostí toho, o čem Eva Hölzelová píše, ale to je prostě kus historie, to jsou řecké báje, s tím se nedá nic dělat. Každopádně mi velice vyhovovalo, že jsem nic z výjevů kreslit nemusela, omezily jsme ilustrace pouze na zobrazení souhvězdí.“


Jaké souhvězdí se Vám kreslilo nejlíp a jaké nejhůř?


„Moc jsem si užila Hydru a Draka, tam jsem se doslova vyžívala v eleganci jejich křídel, hlav a hlavně v barevnosti a stínování.

 

Drak

 

S autorkou jsme docela dlouho hledaly ty správné barevné kombinace, takže jsem kreslila obrázky plnokrevné i s omezením některých barev a nakonec jsme se dohodly, že nejlepší bude kombinace hnědých, okrových, žlutých barev a do toho lehce růžová a tyrkysová. A tak třeba Hydra má růžové vnitřky uší a samozřejmě postavy krásných žen a bohyň se bez růžové neobejdou. Pravda je, že jsem se na nějakou dobu stala maniakem do hnědých pastelek a v uměleckých potřebách neustále hledala nové typy a odstíny a dodnes ten štus hnědých a okrových pastelek mám. No… třeba se někdy ještě hodí. Nejhůř se mi asi kreslily postavy, tam jsem se snažila se hodně naučit sama. Dnes už vím, že něco bych občas udělala jinak.“

 

kocour


Tištěná knižní podoba je ale černobílá…barevné jsou jen e-booky.


„Ano, knižní podoba obrázků je černobílá a myslím si, že eleganci obrázků to vůbec neubírá, ba právě naopak. A pro mě je třeba zajímavé sledovat, jak se ty propracované barvičky mění, když se zjednoduší jen do černé a bílé.“


Máte nějaký ilustrátorský sen?


„Mám, mám knížku, která je o strašidýlkách ve školce a díky nim a vlastně touze si ty prapodivné postavičky nakreslit, jsem vlastně před lety vzala poprvé do ruky tehdy voskovky a začala kreslit. Tak tuhle knížku bych jednou chtěla dotáhnout k dokonalosti a sama si ji oillustrovat.“

 


Je láska ke kreslení dědičná?


„Nevím, u nás jsem postižená jenom já. J Ale vypadá to, že je nakažlivá, protože pastelky patří k tomu, co bych mohla doma v rámci každodenního úklidu po dětech nakládat vidlemi na kupy.“


Něco nového hezkého kreslícího chystáte?


„V tuhle chvíli ne, kreslení je opravdu pro volné chvilky a těch se mi teď nějak nepříjemně nedostává, ale nebráním se nabídkám, a když už mě to opravdu nepřekonatelně popadne, to svrbění prstů a nepřekonatelná touha přivonět si k pastelkovému dřevu, tak si „hraju“ s těmi strašidýlkovými obrázky.“

 

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Ostatní literatura, Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička