Menna van Praag: Nejšťastnější na světě


5. ledna 2014, autor Renata Petrickova,



Bylo jejím snem stát se spisovatelkou. Stala se, a dokonce tak úspěšnou, že jí jednoho dne bylo nabídnuto turné, za které si vydělala půl milionu liber. May, hrdinka z knihy Štěstí, láska, čokoláda, bojuje s úspěchem, který jí nakonec zničil vztah s milovaným mužem. Happyend z předchozí knihy pokračuje všedním životem.

No ne každá chceme zrovna knížky na toto téma číst, on ten happyend někdy úplně stačí. Vlastně je málo knížek a příběhů, kde vše pokračuje po tom šťastném konci. Tato anglická spisovatelka přichází s druhou knihou na téma rozvoje osobního štěstí. Nementoruje, její kniha je beletrií a kdoví, třeba i autobiografií. Částečně určitě ano, jak říkala o své první knize. Jak i ona sama byla kdysi závislá na čokoládě a sladkostech.

Mena van Praag – kopie

V druhé knize Mayu dohnala opět závislost, ale několikanásobně sladší. Závislost na úspěchu, penězích a slávě. Cesta na vrchol je pomalá, lákavá a sladká. 

Jenže…

„Jasně, že se vrátím,“ řekla Maya jemně. „Jak sis mohl myslet…“

„Jak mám vědět, co uděláš,“ přerušil ji Ben. „Děláš si,co chceš, se mnou se o ničem neradíš.“

May hodila šaty do kufru. Po těch slovech se najednou vzdálenost mezi postelí a pohovkou zdála být nekonečná. Znovu do ní rýpl a její soucit se vypařil v obláčku ublíženosti. Cítila, jak se čím dál víc ježí, jelikož to, co řekl, byla pravda.

„To je blbost,“ odsekla, „a ty se chováš jako dítě. Dělám to pro nás pro oba. Těmi penězi můžeme splatit hypotéku a všechny dluhy. Dokonce si můžeme koupit ještě jedno knihkupectví.“

„To já ale nechci,“ řekl Ben a uvědomoval si, že teď opravdu mluví jako dítě.

„Tohle mi úplně stačí. Nechci se stát manažerem nějakého přihlouplého korporátního řetězce knihkupectví. Jsem rád se zákazníky. Jsem rád v kontaktu s lidmi. I tys to mívala ráda, dokud ses nezačala cítit lepší než všichni kolem – příliš důležitá na to, aby ses otravovala s takovými, jako jsem já.“

May ho probodávala pohledem. Nevěděla, jak se před tímto obviněním nejlépe bránit. „Tedy,“ odsekla, „pokud to cítíš takhle, pak se nakonec možná opravdu nevrátím.“ Samozřejmě to nemyslela vážně.

„Dobře,“ řekl Ben, „Možná bys ani neměla.“ Samozřejmě to nemyslel vážně. Ale už to jednou bylo vyřčeno a oba se cítili uražení a naštvaní a ani jeden nechtěl být první, kdo svá slova vezme zpátky.

Některé scény jsou opravdu jako z reálného života a v jiných zase nahlížíme do toho vzdáleného života úspěchu, bohatství a zdánlivého štěstí.  Naštěstí, jak jinak, vše dobře dopadne, ale psychologická studie člověka, který právě dosáhl svého a tak nějak mu to stouplo do hlavy, je to dobrá. Kniha ukazuje drobnosti, na kterých stojí svět. Malá slovíčka, která ubližují, ale která také posouvají. A co se rozhodně autorce nedá upřít, je brilantní vykreslení toho sešupu směrem nahoru ke slávě… a i toho opačného směru. Prostě zajímavé čtení, jestliže chcete poznat, jak chutná náhlá sláva knižní spisovatelky.

„To, co máš je dar pro tebe od Boha.

A to, co s tím uděláš, je tvůj dar Bohu.“

To je citát, který si z této knihy určitě zapamatuji.

A můžete se těšit ještě na další knihu, která se v originále jmenuje The House at the End of Hope Street, kterou nakladatelství Synergie vydá v letošním roce.

No, poněvadž May je patrně těhotná, máme se asi nač těšit!

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, www.synergiepublishing.com 2013

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička