Učení se nebát se sprchy a fenu

Ne že by mi fenovali, ale fen používá Tudy dost často. Já za ní ťapkal všude, kde to šlo. Takže, kam se hnula, tam jsem byl s ní. Šla se sprchovat, já čekal před sprchovým koutem a čekal na ni. Využila toho a když jsem se za ní drápal dovnitř, pomohla mi tam a sprchovala mne vlažnou vodou, jemným proudem jen tak trochu tlapky a bříško, prý abych si zvykl a nebál se. To bylo chytré-dostala mne kam chtěla a ještě jsem jí na to skočil. „ Co mi kluci pro ženský neuděláme“.

Faktem je, že se moc nešpiním, většinou vše ze mne opadá, stačí proběhnout trávou a ta to ošoupe. Je-li nejhůř, není problém odnést mi do sprchy a umýt jen vodou. Šampon používáme minimálně a nikdy ne v zimě.

Já sám nemám špínu rád a doma je celkem čisto , řekl bych, že až moc. To ji snad časem odnaučím, všeho moc škodí. O tom jak se mi to povedlo, napíšu později. Příště bych se chtěl zmínit o tom, jak jsme se jeli podívat do míst, odkud pocházím a jak to dopadlo, když jsem se setkal se svými sourozenci.