Znala jsem pana Málera
jak muže znává kdekterá
pan Máler to byl moudrý pán
vysoký štíhlý elegán
měl knír a vlasy na patku
a usmíval se zpočátku
Jak kvapem běžel kolem čas
ten úsměv ochladl a zhas
už nebyl jako z reklamy
největší mezi hvězdami
čas nešťastný jak galéra
semlel i pana Málera
Dnes v parku sedí nečině
vrásčité ruce na klíně
šedivé vlasy za uši
co bude zítra, netuší
smířený, ztracený a sám
pan Máler, věřte… já ho znám…
Moc pěkné, ze života... úplně vidím tu zkroušenou postavu v parku. Takhle to semele každého, ovšem elegán se s tím hůže vyrovnává.
debbi, to je moc pěkná básnička