Můj první rok

Co říct, za ten rok už umím základ poslušnosti o hygieně ani nemluvě, celkem už si rozumíme s Tudy i dědou, Voněj mi fenky a už bych nějakou chtěl. To mi zatím nedopřejí, ale Tudy mi slibuje, že až bude čas(to teda nevím kdy to podle ní je), tak se dočkám. Mám vyhraněný styl hry. Jednou mi totiž vzala Tudy na Agility. Teda, to sem si dal. To není moje parketa.Ukecala jí na to známá, co má Motýlka(Papilonka) , mýho kámoše. Jeho to docela bavilo, já se zajímal o fenky a to kolem mi moc nebralo. Samozřejmě, když mi Tudy zavolala a zavelela, tak jsem poslechl bez problémů, ale oni měli své druhy povelů a vyžadovaly je i dávat v jejich znění(jak papouškování ve škole), na to není naštěstí ani Tudy. Udělali jsme , co se po nás chtělo, jen si jaksi nepadli do noty, zvlášť poté, co se jí snažili vysvětlit, že se budu bát do tunelu. Tudy jim řekla, že jsem přeci norník, tak proč bych se měl bát. Dala mi povel po svém a já šel-bez strachu a bylo to. Ony něco ještě měli, Tudy jim poděkovala a šli jsme. Od té doby mám s Agility pokoj a jsem rád. Mám jiné představy o hře. Za potokem máme i kládu na kterou se jde po psím žebříku, tu Tudy pro radost vylezu a chci svůj míček.Teď objevila ještě míček na šňůrce, udělala na té šňůrce smyčku, roztočí ho a hodí, letí pěkně daleko, já se proběhnu a lépe se nám o něj i pere, co víc si přát.