Jarní namlouvání

Na jaře jsme měli spicha s dědou za bývalým výstavištěm, dnes je tam nákupní centrum Plaza. Prošli jsme Plazou a ejhle, tam se dělo dobývání Plzně Mansfeldem. Tudy platit vstupné jen za projití na druhou stranu řeky nechtěla a čas jí tlačil, tak se domluvila s paní, co tam prodávala lístky a měla u sebe syna, že je převede a dohlédne na to, že nepodvádí. Cestou si s ním povídala, jak jinak než o psech a on jí říkal, že mají fenku, ale nechce držet na připuštění. Tudy muzase říkala, jak jsem byl úspěšný u vztekliny Ívyny. Dali si telefon a na konci léta nám opravdu volali, že by to zkusili. To už mi táhl druhý rok , jí bylo pět let. Byla s Pardonem, takže trochu vyšší. Opět to byl napoprvé trochu problém. Já už sice věděl jak na to, ale byla vyšší a bylo to pro ni poprvé. Nebyla ovšem vůbec agresivní, naopak, vyhráli jsme si a protože u toho byl děda a ne babi, domluvil druhou návštěvu tak, že vyšla na Tudy. Přijeli a měli s sebou polštářek ze starého křesla,abych na ni dosáhl. Honem jsem ji hnal na lodžii a hup byl v ní, jen kvikla a už mi držela, podsunuli mi polštář pod packy, přetočil jsem se a čekal, až mi pustí. Bylo to krásné, očistili jsme se navzájem a paní chtěla pro jistotu ještě jednou, že všechna štěňata má do své rodiny. Přijeli a to už i fenka spolupracovala. Tudy a děda se jeli na ně i podívat, já musel být doma, aby o ně neměla fena strach. Bylo jich sedm a nádherné. Dám fota a jako zajímavost, později napíšu jak jsem se setkal jak se svým synem z prvního připuštění, tak se dozvěděl i o dceři z druhého připuštění. A Napíšu, co se taky stalo, když Tudy dala fotky mých potomků na FB,tím se dozvěděla i nejvíc o všech problémech, které nám hrozí z nezodpovědného chování lidí, ale to zas příště.