Psídeník XXIV.

Můj první syn

Když už jsme u těch mých potomků, tak to takhle jednou zvonil telefon a ozvala se tehdy úplně cizí paní, moc se omlouvala, ale že prý má štěně z mého prvního připuštění a jestli by mohla vidět mne, jako jeho otce. Synek je už sice dospělý, má jméno Filip, je i docela ostrý k cizím, ale snesli jsme se hned na první vycházce. Já už tohle mívám na háku, takže nějaké machrování mi nevyvede z míry. Na začátek jsem nechal schválně dát jeho fotku a na konci téhle kapitolky dám svou, ať vidíte, že podoba je a ne malá.Paní má teď i malého synka svého, pořídila ještě k tomu mému jednoho kámoše a jezdí i na koni. Zvířata má opravdu ráda a hned padla Tudy do oka. Nedělá ze sebe žádného fouňu a to, že má ráda zvířata, to u Tudy hodně hraje. Ne že by Tudy byla něco extra, taky hodně lidem nemusí sednout. Já ji mám s dědou rád hodně(a to je směrodatný pro mne) a ona nám oplácí stejně ( svou láskou).

Jen jsem chtěl, abyste viděli, že já mám naštěstí alespoň trochu přehled, i dýl než po půl roce, že má štěňata jsou v pohodě a v dobrých rukách.Jestli si někdo myslí, že je to celkem jedno, tak to není a nemělo by být ani těm, kdo svým zvířatům dopřejí mít potomky. Zabrání tím tomu, aby přibývalo zvířat do útulků.