Hook 25-02-14


25. února 2014, autor skraloup13,



Tak si jeden otevře noviny a tam titulek jak kráva, že klíčem k tunelu na Dopravní podnik Prahy byl jeho ředitel Dvořák a primátor Bém, které měl pan Rittig vošéfovaný, a že všechno jelo podle not sepsaných v podzemní garáži pod dvojvilou Rittigovic, která se vyznačuje tím, že prvák tam na písknutí dorazil každej bez ohledu na funkci a druhák, že v ní nebyl signál, takže co tam se upeklo doma zůstalo a blázen je ten, kdo si myslí, že věci veřejné se řídí z Úřadu vlády, že za nitky tahají zvolení či nechtění zástupci, že se rozhodnutí dějí alespoň trochu na světle, protože opak je pravdou, vše je temné, podzemní, undergoundové, tajné, možná až samizdatové a jednomu se z toho fakt zvedá čemadán, jelikož tohle je už ne k pláči, ale k zblití, a pak si ten imaginární jeden dovolí toto vše zkritizovat a dozví se, nejlíp z nějakého institutu, dotovaného prachama, který se daly na hromadu tehdy, jak se na pár let zhaslo, možná si na to pamatujete, tak se dozvím, že nechápu souvislosti, že takto se na to nejde dívat, že sem totál debil, že ničemu nerozumím, že sem vyhulenej idiot, kterej by měl nebejt, protože tady de o trh a o svobodu a o tu svobodu de na prvním místě, protože jako jo, sou nějaký přešlapy, je zakolísání, dějou se drobný úkroky stranou, ale kurva si chlapče uvědom, že klíďo můžeš na Srí Lanku a nikdo ti to nezakáže a když se ti Srí Lanka přejí, můžeš na Cejlon a můžeš celej život cestovat a nepotřebuješ pas a dyť je to kurva úžasný, jezdit jenom na občanku a když se jeden ozve, že ve středověku na cestování nepotřebovali ani tu posranou občanku, je ubit sebranými spisy a chce se mi zvolat hlasem mocným, aby už šli všichni tihle verozvěsti do prdele, akorát že mám angínu, hlasivky darebný, beru na to antibiotický kuřata dovezená z farmy kousek za Krakovem, dost známá značka, „Šťastné kuřátko“ (Szczesliwy laska), takže nekřičím, ale jen tak sípu a možná bych ještě zmínil jedno, že pan Rittig, za totáče bejvalej vedoucí sámošky, ve kterej vysek takový manko, že celej místně příslušnej Uliční výbor musel okamžitě do lázní, do Poděbrad, kterej byl někdo ve světě veksláků a dalších intelektuálů, že se v poho domluví s těma, co navenek držej otěže a nemám osobně proti panu Rittigovi nic, každej sme nějakej, jen si říkám, že když si s těma údajně mocnejma tak dobře notoval, že oni ti mocní musej bejt dost stejní, jako je on, jelikož je píčovina, že protiklady se přitahujou, tedy vychází mi, že dění okolo nás říděj ne osvícení vizionáři, ale veksláčkové, lidičky z podsvětí, tahači nitek a králíků z klobouku, tedy ne že máme v čele elitu, ale naopak, na postech, kde se rozhoduje, seděj šampóni, co milujou fialový saka, tesilky s pukem žiletkovým, nagelovanou patku a řetěz kolem krku, bílý ponožky a já nevím co, a prostě možná teďkonc přeháním, nicméně ne moc, jelikož když se podíváte, co za modely tu máme ve vedení, jeden by ronil slzy velký, což se mi mimochodem nechce, neb bych si vyplavil THC a jenom taková drobnost na konec, sesazenej šéf Pozemkovýho úřadu, nějakej Šťovíček, chce radit církvím v restitucích, protože se vyzná a je to přesně ten Šťovíček, kterej, když měl pan Rittig narozeniny, mu přines obraz velkej, v rámu a malovanej, kde byl pan vedoucí bejvalej samoobslužní vybrazen jako Zeus a pod tím bylo v rohu věnování „Moc tě myluju, Ivoši, Tvuj Šťovíček z Pozemkovýho úřadu“ a tady vidíte, že vše je svázané se vším, temné síly makaj v přesčasech a nepochybuji, že pan Šťovíček poradí církvím tak znamenitě, že ony se budou moc a moc divit, že maj nakonec jedno velký hovno.
Tak.
Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, proč ty debily, co nás tak vořezávaj, proč je nenakopem do prdele. Sem jim řek, že to nemáme v povaze. Navíc na to není čas. Přes den si člověk vyběhává dávky v nouzi hmotný a večer je de prolejt. Děsněj smyk.
Už se dál neptali.
Dnes bude nádherně. Aspoň doufám. Počasí je jedna z mála věcí, co nám ti naši osvícení nemůžou seknout. Tedy, snad.
To je vše.







Zařazeno v kategorii Glosy od Hooka







Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička