Být tak poutníkem,
Co bloumá eóny věků
Ne věčným židem,
Bludným Holanďanem,
Ahasverem
Zmítaným city
Ale jen poutníkem
Bez emocí
Pozorovatelem
Co pluje časem
Sleduje, vnímá
A přesto nezmítán pocity
Prostoupen klidem
Vnímá události dějů
Netknutý událostmi
Jejich důsledky a příčinami.
Být svobodný
V plynoucím toku času (10.3.2014)
Jo, to už je poutník z jiné dimenze. My pozemšťané neumíme být nezmítaní city.
Ta fotka sedí.
Díky. Jednou jsem ten stav bez citů zažila, ale to jsem byla v bezvědomí a oživována.Byl to pocit naprosté všeho oproštěné svobody.
Verše vtahují stejně jako foto, chvíli jsem se zakoukala a zatočila se mi hlava (Y)
Tak nevím, jestli bych to chtěla zažít. Není to něco, jako když sedíš na židli a vidíš sama sebe od stropu?
Spíš jsem se pozoroval zvrchu, bez pocitu tíže těla a bez jakýchkoliv emocí, pro mne to byl nádherný a osvobozující pocit. Jenže se mi narodilo mé první dítě a to jednoho vrátí zpět.od té doby tomu říkám "blahý, bezpřehý pocit nebytí".