V Čechách Čech jen pánem jest

Píseň svobody. Takto, jak je níže uvedena, si ji pamatuji ze školy, takto jsme ji zpívali. A zpívali jsme ji rádi.  

Sláva, sláva, prapor věje,

vzhůru Češi, Bůh nám přeje,

stůjte pevně při svém právu!

Chraňte vlast a Čechů slávu,

chraňte vlast a Čechů slávu.

Taký jest po vlasti hluk,

táboritů zpěv a zvuk.

Národ pánem, národ králem.

v právu stojí neobsáhlém

nad svým blahem, nad svým zmarem,

od cizinců nemá darem,

od cizinců nemá darem.

Českou slávu, českou čest,

v Čechách Čech jen pánem jest.

Sláva, sláva! Prapor vlaje!

vzhůru Češi, Bůh vám přeje,

stůjte pevně při svém právu!

Braňte vlast a Čechů slávu,

braňte vlast a Čechů slávu!

Nepřátelům na odpor,

svornost, svornost, český sbor!

Takže si to trochu rozeberme z pohledu dnešní doby:

Vzhledem k tomu, že píseň vznikla v 19. století, velkoryse přehlédnu jednotné číslo, že hned vedle české vlajky nevlaje prapor s 12 hvězdami, tedy, že prapory nevlají.

„Bůh nám přeje“ je v pořádku, i když si nejsem jista, zda některým národům kolem Středozemního moře nepřeje trochu víc, ale nebudu hnidopich.

„Chraňte vlast a Čechů slávu“ – Tady musím protestovat proti přílišnému nacionalismu.  Češi nemohou stíhat vše, na starém kontinentu ano, ale třeba za oceánem, např. v takové Kanadě, mohou slávu Čechů slávu šířit i jiné menšiny.

„V právu stojí neobsáhlém nad svým blahem, nad svým zmarem“ – Mám takový pocit, že o blahu a zmaru našeho národa rozhodovaly vždy jiné národy, ale jsem prostě nenapravitelný šťoura.

„V Čechách Čech jen pánem jest“ – A proč by pánem v Čechách nemohl být třeba Japonec, Slovák nebo Rakušan?

„Stůjte pevně při svém právu“ – S tak razantním premiérem s takovou autoritou nelze jinak než „pevně“.

„Nepřátelům na odpor“ – My Češi přeci nemáme žádné nepřátelé, vždy jenom bratry. Měli jsme bratry Sověty, nyní máme bratry po celé Evropské unii.

Z celkového hlediska je píseň genderově nevyvážená, neboť zde není jediná zmínka o Češkách, je politicky nekorektní, šovinistická, jelikož potlačuje a neuznává národnostní menšiny, a dovolím si tvrdit, že jsou v ní i náznaky rasismu. A kteří výtečníci složili tuto píseň, z které by José Manuel Barroso měl ujímání a Klára Samková, než jí demokraticky úsvitlo, by se oháněla paragrafy? No přeci dvě známé firmy – Bedřich Smetana a Josef Jiří Kolár!