Hook 28-03-14

Zmizelý Boeing je prý úplně jinde, než se dosud předpokládalo, protože se díky zpřesněným odhadům zjistilo, že mohl letět mnohem rychleji, než se myslelo, tedy že může bejt kdekoliv, což vzhledem k rozloze naší planety je poněkud frustrující, pro hledače, a já o tom psal nedávno na Hookovi, protože sme o tom mluvili na výčepu a shodli jsme se, že jelikož mu už dávno muselo dojít palivo, tak plachtí bez motorů a aby moh Boeing plachtit, musí využívat stoupavé vzdušné proudy, které jsou především nad komíny,

takže když budeme pokračovat v tomto logickém řetezci, stačilo by, aby se na celým světě přestalo topit, asi tak na tři hodiny, Boeing spadne a budem vědět a pátrací týmy odvolaný a lidstvo si oddechne a bude se moct věnovat další záhadě, aby si udrželo intelekt v chodu a u toho bude jíst ekologického, humánně utraceného tuňáka, což je nový trend mezi mulitikulti týpkama, co bojují za planetu nejlépe bez ničeho a to s tím tuňákem jsem čet, v novém čísle Tuňákového průvodce, tedy funguje to tak, že předtím, než ryba dostane smrtící injekci, tak si s ní povídáte a laškujete a sranda a humorný historky a smích a pohoda a všechno na klid a pak jí bodnete a je po ní a znalci, co žijí pouze a jen pro žrádlo tvrdí, že takový tuňák chutná úplně jinak, než když jeho bráchu sundáte surově paličkou a znám jednu takovou slovní hříčku s tuňákem, u kterej se vždycky děsně směju, sám, uprostřed kamennejch xichtů a je to vo tom, že přijde šampón do hospody a povídá „nebyl tu tuňák?“ a všichni vrtěj hlavama že ne a on povídá „to je divný, že to tu ňák smrdí“ a fakt jako slzy mi tečou, jelikož já tyhle intelektuální fóry zbožňuju a když jsem u toho vaření, nějaký pan Dolejš, který je údajně znamenitý šéfkuchař, má jednu specialitu, kterou dělá v knajpě La Gare a jedná se o lisovanou kachnu a celý kouzlo této speciality spočívá v tom, že kachnu nejprve umlátíte pohrabáčem, tedy zaženete ji do kouta, utlučete ji, zlámete jí křídla, zakroutíte krkem a vyrazíte zuby a pak, když už je totál tuhá, ji jebnete do lisu a uděláte z ní placku a lidi se můžou utlouct, jak to jde na odbyt a pan Dolejš si mne ruce a když už jsem dnes v tomhle levelu, čet sem, že jak je teď jaro, tak že je nejvhodnější doba oživit prádelník, což jeden můj známej vzal doslova a nasadil si mezi trenýrky s lampasem moly a má to teď místo telky, jelikož je pozoruje, má takovej notýsek, kam si zapisuje postřehy a snaží se pochopit, o co že těm molům v životě jde a zatím zjistil jenom to, že dělaj dírky a jinak že se moc neprojevujou a já vím, že dnes jsem jen tak těkal, že jsem se jen letmo dotýkal naprostejch píčovin, že dnes jsem žádnej problém, který trápí lidstvo, nepodrobil třeskuté analýze a nenabídl užaslému okolí řešení, ale to je jen proto, že jsem šel spát někdy ke čtvrté ranní a v současnosti lehce bojuji o holý život, protože prostě někdy to tak je a tedy doufám, že ti z vás, co to dočetli až sem, nějak příliš netrpí, že nejsou nasraní, znechucení a roztrpčení a já už musím končit, protože mám pocit, že potřebuju sehnat jednoho kyselého tuňáka, nebo dva.
Tačvúd s Gekonem se mnou ráno nemluvili, protože jsem jim při nočním – ranním příchodu zpíval, což moc nechápu, jelikož mně osobně se ta písnička líbila moc. Zvlášť ta pasáž, jak pionýři nasedaj do lodiček a jako šipka letěj kamsi do prdele.
Dnes bude hezky. Ani chcát nebude. Užijte si to.