Lou Kuenzler, Sandra Rigby, Andrew Weale: Kouzelná zvířátka na dobrou noc

Hmmm….“ Uvolněte se, zavřete oči a představte si nádhernou kočičku s modrýma očima. Měla krémově zbarvený kožíšek, tmavé špičaté uši a tmavý ocásek. Nás příběh vypráví o rozmazlené siamské kočce Jáje. Patřila holčičce jménem Jiřinka, která ji nade všechno milovala. Poslechněte si, co se přihodilo.

Každé ráno nalévala Jiřinka mléko do Jájiny speciální mističky se zlatým okrajem. Pak šla ke krabici s hračkami a vyndala klubíčko vlny, na jehož konci bylo uvázané pštrosí pero. Jiřinka si s Jájou hrála celé dopoledne,a ž to kočičku unavilo….“

A Jiřinka kočičku mazlila, nosila k jídlu ze stříbrné misky a milá Jája měla pocit, že není obyčejná kočka, ale něco velmi speciálního. A její pýcha a uraženost ji přivedla do velmi svízelné situace.

Na konci každé pohádky jsou Kouzelná poselství, kde si společně s rodiči můžete popovídat a uvědomit si hlavní myšlenky každého příběhu. Dozvíte se například, že je dobré si vážit každého daru, který dostaneš – i kdyby se zdálo, že je zadarmo. Poděkuj za dobré věci, které k tobě každý den přicházejí. Nebo, jsi-li v místech, která neznáš, můžeš být vystaven nejrůznějším zkouškám. Nejlepší v takové chvíli je držet se někoho, kdo to tam zná a může ti pomoci.

Pohádky a kouzelná poselství mají charakter bajek. Příjemných, novodobých a rodiče i větší děti zaujme přehledný úvod, kde se dozvíme něco o šamanismu, mytologii zvířat a jejich duchovních významech pro naše předky. Já jsem třeba vůbec neznala mýtickou postavu „selkii“:

„Ve skotských tradičních vyprávěních se zase objevují selkie. Jsou to bytosti podobné tuleňům, které na sebe dokázaly vzít lidskou podobu, dokonce se provdaly za lidské smrtelníky a poté se znovu vrátily do moře.“

Tři autoři se podělili o 20  pohádek

A opravdu nepoznáte, kdo psal co…  Všechny příběhy si zachovávají stejnou pocitovou linii,  každý příběh je provázen lehkou moudrostí a příběhem, který není surový, ale přesto ze života a přesto jsou v něm silné emoce. Takové dětské. Třeba ta kočička z úvodního příběhu se uraženě schovala, když se o ní její holčička náhle nestarala, protože se rodina stěhovala…. A odjeli nakonec bez ní… A ona se musela vydat na dlouhou cestu, aby opět někde našla to samé okno s puntíkovanými záclonkami a setkala se se svou malou holčičkou. Zdánlivě jednoduché a přízemní, ale pro děti mi přijde, že těch emocí je moc a moc… a že právě tohle jemné a dojemné se ze současných příběhů pro děti  ztrácí.

Čtení vhodné přesně do postýlky, kdy si můžete s dětmi ještě chvíli povídat, sledovat jejich reakce a zavzpomínat třeba na vlastní dětství nebo prožití podobných situací. Je to knížka, o které si lze povídat.

A také si představovat

Závěrem tu je několik návodů na dětské meditace. Představte si, že… a už se rozjíždí fantazie…  a opět, můžeme to vše jen tiše prožít nebo si vymýšlet své vlastní světy, do kterých nás naše dítě zavede.

A mezi námi, není od věci naučit děti žít se svou fantazií, naučit se prožívat své sny alespoň v myšlenkách a klidném stavu. Ono v dospělosti – jako když to najdou.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2014, www.synergiepublishing.com

Zdroj: www.cajovnaumodrekocky.cz