Hook 04-06-14


4. června 2014, autor skraloup13,



NKÚ kritizuje Ministerstvo zemědělství za kampaň Ryba domácí, jelikož dle všech dostupných indícií abnormálním duchem obdaření úředníci vyhodili téměř dvěstě mega za totální píčovinu a záměr byl bohulibý, tedy libý Bohu, že se jako udělá osvěta nevídaná a lidi přestanou žrát prasátka a kravičky a přimknou se k rybě, domácí rybě, která je lehce stravitelná a obsahuje spoustu jódu, tolik potřebného pro šťastný úsměv našich dětí a já bych jen k tomuto dodal, že třeba pražský kapr domácí, žijící ve Vltavě, obsahuje mimo jódu i beryllium, kadmium, měď, olovo, rtuť, arsen, antimon a uran, tedy že pražský kapr je vyváženým snem každého dietologa a rozjela se kampaň, animační programy, bilboardy a megaboardy a přednášky a spoty a brandoví odborníci v pohotovosti a do škol chodili rybáři a vyprávěli thrillerové storky o Česílkovi, jak bude hrát v třetím díle Postradatelných a děti přestávaly úžasem dýchat a co vím, tak i dealeři se zapojili a venku před školou dětem, těm nenasytným konzumentům čehokoliv přidávali k perníku šupinu pro štěstí a měšťáci nadšení, jelikož mohli odvolat svý příslušníky od přechodů, kde dosud každé ráno postávali a hlídali, aby školáky něco nepřejelo, jelikož jak se mimo kameru vyjádřil mluvčí všech měšťáků, s šupinou pro štěstí se děckám nemůže nic stát a neziskový organizace se zapojily a rozjely naprosto dokonalej projekt, že každej rybník by měl být patronem jednoho dětského domova a jediný, proč tohle krachlo je to, že u nás je mnohem víc rybníků, než dětských domovů, tedy frustrace a zklamání a pláč a kvílení a tady bych chtěl připomenout, že EU již před lety poukazovala na tento neutěšený stav, tedy že máme málo domovů pro děti v porovnání s počtem vodních ploch, že je to potřeba vyvážit, ovšem nejít cestou nejmenšího odporu, tedy nevypouštět, ale naopak přistavět další děcáky a prostě kampaň Ryba domácí byla dílo obrovský, národ tím žil, dýchal, na nic jiného nemyslel, otorinolaryngologové si mnuli ruce, čekajíc žně a ono hovno, celý se to nějak zvrtlo, vymklo a posralo, jelikož jedinej výsledek tohoto voseru byl ten, že spotřeba ryb klesla a zřízená Rybí krizová linka na kterou dosud volal pouze jeden opilec, kterému se ztratil kapitán Iglů, byla zahlcena děkovnými telefonáty kaprů a pstruhů a okounů a cejnů a dvou stydlivých plotic a já jsem s úlevou zaznamenal, že byly potichu zrušeny další navazující vzdělávací programy, jako Ryba sladkovodní, Ryba není mše, Ryba a my, Ryba a udržitelný rozvoj, Ryba jako investiční celek a Ryba dětem a co vlastně tím vším chci říct – jasně, já vím, že se doba tváří, že je totál na hovno, že jeden nadává a laje a je nespokojen, ale zase na druhou stranu, když se dozvíte třeba tohle s těma rybama, tak si musíte chtě nechtě říct, že ten život, ten náš obyčejnej usmýkanej život, je vlastně jedna velká prdel, že se potácíme po tejhle nešťastnej planetě v objetí totál sjetejch figur, který se nám snažej vsugerovat, že nás vedou, že ti nahoře jsou mnohem znamenitější trotlové, než kdokoliv z nás, co jsme dole, tedy že všechno je vyvážené, všechno je v ólrajtu a když si jeden sedne na zahrádku a přistane před ním pivo a zapálí si brko a koukne se kolem, tak si musí chtě nechtě říct, že to žití zas až tak hrozný není.
Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, jestli neznám nějakýho kapra. Sem jim řek, že znám. Pak sem ale radši za sebou zabouch. Ten kapr, co ho znám, je totiž dost plachej a z těch dvou by byl určo vystreslej.
Dnes bude fajn. Dnes bude přesně ten den, kdy je potřeba se uvolnit tak, že netrefíte domů.
To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička