Hook 08-06-14

Tak jsem četl rozhovor s panem Frydrychem, co dělá ředitele Národní protidrogové centrály a hodně se to celé motalo kolem akce „Growshop“ a pan ředitel si děsně pochvaloval, že growshopy rozprášili, doslova, jelikož všechnu hlínu, kterou zatkli, vyvezli na Říp, kde ji symbolicky, za pomoci severního krutého větru rozseli do širého okolí a jasně, Němci jsou z nás sice hin, že prej česká kotlina je jeden velkej kotlík, kde se vaří péčko nonstop, na tři směny a bez ohledu na státní svátky, ale teď už to do prdele bude dobrý, když máme všechnu hlínu zajištěnou a jako jo, tam pod lešením, vpravo pod Muzeem, na Wenzlu, tam se dealuje jak o život a jehly a rozstřelený životy a cizinci s foťákama, jelikož tohle není k vidění ani v Bogotě a dyť jo,

Wenzl je takový velký Makro přes drogy, ale je potřeba si uvědomit, že máme hlínu pod zámkem, bylo to dobře natajmovaný a černozem, která byla vzpurná, má nasazený náramky a když se pana ředitele ptali, jak to bude s babkou, která pěstuje kytky na zahrádce a dělá si z nich mast na kolena, aby si mohla v tomto státě plném rozmanitých příležitostí radostně poskočit, tak pan ředitel řek, že ji nemůžou šanovat, jelikož zákon platí pro všechny, tedy za katr a nesrat se s ní, a pak znovu zopakoval, že všechna hlína je zaevidovaná a když se ho ptali, co jako dál, co třeba s tím perníkem, tak opáčil, že celý je to o hlíně a pak šel a byl u svej jednotky, která je děsně zvláštní a jiná, než jiný policejní jednotky a celej večer se pak s chlapci pasoval mečem, až do umdlení, a pak šel do kanclu si dáchnout a uleh na kavalec z vypálené hlíny a koukal do stropu, kde bylo vyvedeno světlou hlinkou „Growshop, příčina globálního oteplování“ a spokojeně se usmál a us spánkem spravedlivým, protože ten, kdo si podmaní prsť, ani jiným spánkem nespí a já, i když bych měl být zvyklý, stejně znova a znova žasnu, kde se tyhle modely berou a nová ministryně práce a sociálních věcí paní Marksová je zanícená feministka, která spolu se svým starým, kterej je taky u znamenitýho koryta, dala rozhovor a pustila mezi prostý lid takovou voničku smělých myšlenek, z kterých bych vybral dvě, tedy že prvák představa či úzus, že žena má být upravená, zatímco muž nemusí, je pomýlená a třeba v severských zemích se s tím ženy už tolik nemažou, což paní ministryni Marksové imponuje a brzy přijde doba, kdy ženy s mastnými vlasy, olámanými nehty, zapomenutými uhry, nevyndanými ospalky a podviživenými holuby budou vnímány jako kánon krásy a já paní ministryni držím palec, myslím, že je to správná cesta, protože zanedbamá žena je zdravá a sebevědomá a víc toho zastane jak u ponku, tak i jinde a druhák se paní ministryně svěřila, že naše společnost je vůči ženám nepřátelská a tady se mi děsně líbí, jak je paní ministryně přes všechny vysoké školy a revitalizační kurzy stále na začátku, protože když se nad tím tvrzením zamyslíte a rozeberete si ho, vyjde vám, že zde jsou dva subjekty, jeden se jmenuje „společnost“ a druhej „ženy“ a ten první subjekt jde po tom druhým, je na něj zlej a ženy pak pláčí a hromadně odcházej ze světa, aniž by někomu řekly a když předpokládám, že přes všechnu vyjímečnost na tom nejsou ženy tak, že by nenáviděly samy sebe, tak potom těžko v subjektu „společnost“ mohou figurovat, neb společnost ženy dle paní ministryně fakuje a když to tedy celé shrnu, vychází mi, že paní ministryně, s autoritou svého úřadu za zády tvrdí, že ženy nejsou součástí naší společnosti, že jsou něco divnýho, co sem vlastně ani nepatří a zakončil bych to celé tím, že jak furt feministky brojej, aby měly všude stejný procentuální zastoupení jako muži, tak já bych taky chtěl, kdyby se zavedla taková jedna kvóta, moc bych to chtěl, hlasoval bych pro to, plédoval bych za to, bojoval bych kvůli tomu, tedy chtěl bych, aby se zavedla a uzákonila kvóta, že mezi zákonodárci bude povinně alespoň deset procent těch, kteří nejsou naprostí idioti.
Teď je to fakt tristní pohled.
Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, co dnes budu dělat. Sem jim řek, že musím do worku. Že sice vím, že je neděle, ale že se nedá svítit. Pokud chci žrát, musím bejt ve smyku furt. Dívali se na mě a v jejich malinkých očkách se zračila hlubká úcta.
Dnes bude ažůro. Jsem si udělal radost a koupil si knihu. Půjdu odpo někam na zahrádku, dám si studený napěněný bahno a budu si číst. Se těším jak malej Jaroslav.
To je vše.