Hamouni a kolenovrti


10. června 2012, autor Eva,



Hamouni a kolenovrti jsou katastrofou nejen pro partnerský vztah. Není ani snadné mít takového člověka za kamaráda. A nedej Bůh, jet s ním na dovolenou. Takový vám ji dozajista zkazí. Ledaže byste vlastnili zlatou kreditku a bylo vám zcela jedno, že platíte za druhé.

 

Žádné takové boháče však neznám. Úspěšní businessmani se nestávají bohatými proto, že by byli štědří, nebo že by rozhazovali a rozdávali peníze, ale proto, že je úzkostlivě počítají a pečlivě sledují stav svého konta. Největšími držgrešli proto paradoxně bývají ti nejbohatší. Říká se, že člověk se stává lakotným v okamžiku, kdy naspoří první milión. Jeden takový zbohatlík v našem městečku tvrdí, že placením zbytečně přicházíš o peníze, tak se této nepříjemnosti snaží všemožně vyhnout.

 

O hamižných zazobancích jsem ale nechtěla psát, nýbrž o těch drobných šetřílcích a opatrníčcích, kteří se vyskytují asi v každé partě, a všichni to o nich vědí.

 

Jeden z nich, říkejme mu třeba Honza, je ukázkou klasického škrta. Do hospody zásadně chodí s poslední cigaretou v krabičce a pak už jen somruje na ostatních. Vždy platí až poslední, protože většina chlapů si nepamatuje přesně, kolik měli piv, a tak radši zatáhne o jedno víc, a na našeho Honzíka pak už nic nezbude. Jednou se však kluci domluvili, že mu naopak každý jedno nechá. Od té doby se hlásí o placení jako první. A zaplatí radši míň.

 

Honza a jemu podobní nemají rádi, když je někde společný účet a útrata se pak vydělí počtem osob. Když však není nazbyt, tak se přizpůsobí, ale snaží se z toho vytřískat co nejvíc. K jídlu si rozhodně nedají obyčejný smažák s hranolky, ale biftek. Pak to zalejou neuvěřitelným množstvím piva a nejdražších panáků, až se pozvrací, ty silnější nátury i … no však víte.

 

Když je tento týpek pozván na oslavu narozenin snaží se dalekosáhle přežrat a přepít hodnotu dárku, který přinesl. Jedinou výjimkou jsou oslavy narozenin či svátků šéfa a nadřízených, které skrblíci berou jako investici do budoucna, a co se týče dárku, plácnou se přes kapsu.

 

Naopak, když jdete na návštěvu k nim, dostane se vám pohoštění v přibližné hodnotě toho, co jste přinesli pro hostitele, načež je vám nenápadně naznačeno, že toho bylo akorát dost a že už můžete jít domů. Dobře sehraní hamounští manželé většinou markýrují, že už nemůžou vydržet, až na sebe skočí, a vy při pohledu na jejich trapnou ochmatiku se radši seberete a vypadnete.

 

Jejich domácnosti jsou vůbec specifické. Jedna naše známá má servírovací stolek plný různých ingrediencí a pochutin, ale když jsem tam jednou sáhla po pravé francouzské hořčici, zadržela mě a přinesla z ledničky obyčejnou českou plnotučnou. Podobné atrapy se u těchto lidí nacházejí hlavně v baru, takže si můžete být naprosto jisti, že v té lahvi s pětihvězdičkovým koňakem se s bídou skrývají dvě hvězdy.

 

Oblékají se zásadně v sekáčích a jedí potraviny s téměř prošlou lhůtou trvanlivosti, které nakoupili v akci.  Zásadně se sprchují, a když si výjimečně napustí vanu, cachtají se v loužičce jak pro kolibříka. Ovšem nejsou mezi nimi žádní chudáci, protože se pak zničehonic vytasí s autem za třičtvrtě mega. Samozřejmě, že by ho nikdy nenechali parkovat na ulici, mají svou garáž. Někteří s tak drahým autem pro jistotu ani z garáže nevyjíždějí. Znám dobře situovaného pána, co má bavoráka trvale v garáži a do práce jezdí otlučenou škodovkou, kterou garážuje doma. Druhou garáž s bavorákem má cca ¾ km od domu a každý den po večeři tam chodí svého miláčka zkontrolovat.

 

Když chamtivost postihuje o něco více muže, je paradoxem, že jejich manželky pracně nabyté peníze zase rozfofrují. Ovšem tyto dámy musí umět vysvětlit, proč se tak stalo. Znám pár takových párů a ujišťuji vás, že to jsou mistryně výmluv.

 

Na dovolené v cizině hamouni neustále přepočítávají eura či další měny na koruny. Když se má jít na oběd do hospody, většinou nemají ani hlad ani žízeň, a pak si potají kupují pečivo a levný salám v supermarketu.

 

Když jsme byli s cestovkou na Korfu a vraceli se po deseti dnech domů přes Itálii, zažila jsem úsměvnou historku. Koupili jsme si u pumpy pořádnou bagetu s plátkem restovaného masa a pochutnávali si na lavičkách nedaleko autobusu. Manželé, účastníci zájezdu, vytáhli z tašky tatranku, muž se do ní zakousl a zhnuseně řekl: Já už ty tatranky nemůžu ani vidět. Představte si, že tento páreček jedl po celu tu dobu převážně pochoutky dovezené z domova. Možná namítnete, že každý na to nemá, aby si kupoval drahé jídlo u pumpy. Jenomže než toto, tak si radši zájezd na Korfu odpustím a budu se povalovat celý léto na Slapech u Vltavy anebo doma na zahradě.

 

Skrblíci se většinou nesnášejí s příbuznými. Po smrti rodičů se sourozenci nadobro rozkmotří, protože ten hajzl brácha šlohnul ve skříňce ty cibule po dědovi. Jedna takováhle vypečená rodinka pořádala okamžitě po úmrtí bohaté babičky nájezdy do její chalupy a odváželi autem, co se dalo, aniž by čekali na nějaké řízení o dědictví u notáře. Pak se tam jednou setkali a skončilo to rvačkou a Úprkou naraženým na hlavě jednoho ze sourozenců.  

 

Vrcholem rozkoše pro kolenovrty je, když někde něco dostanou zadarmo. Na to pak vzpomínají s příjemným svrběním všude možně. Snaží se vydolovat z cizích peněženek maximum a je pro ně tragédií, když musí zaplatit pokutu, protože chtěli ušetřit na mýtném, za lístek na metro, dálniční známku či na parkovném. To je rozhodí na dlouhou dobu. Prostě od chamtivců radši pryč. Oni se nezmění, je to svým způsobem nemoc.

 

Začíná se doba dovolených. Pokud plánujete společnou dovolenou s přáteli, s nimiž jste ještě nikde nebyli a o nichž je známo, že to jsou nenapravitelní lakomci, radši si to ještě pořádně rozmyslete.  

 

Z e-knihy Třpytkaři:
 
 
 

 

 

 







Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička