Jsi socha z římské fontány,
touha mou duší kráčí,
zas ožívají tajné sny,
tělo Tvé kapky smáčí.
Stojime nazí pod sprchou,
já laskám tělo Tvoje,
ruce mé stezkou lásky jdou,
šeptám Ti: Buď jen moje!
Jsme jak dvě sopky toužící
po výlevu své lávy,
zatím jen lehce kouřící
než přijde výtrysk dravý…
Přijde mi to takový srandovní. Ale jestli jsi to psal, aby se lidé smáli, tak ses trefil:-)))). Poslední čtyřverší mě dostalo.
Legrace není nikdy dost, Evi! ;-)