Hook 20-09-14


20. září 2014, autor skraloup13,



Pan Tomio Okamura řek „jako národ vymíráme“ a já se vyděšenej pídil spolu s gůglem, jestli zas v Japonsku něco nebouchlo a pak jsem zjistil, že on myslel naši zemi, Česko a já tvrzení pana Okamury nezpochybňuju, plně s ním souhlasím, protože i když jsme národ otužilej, zocelenej, neoblomnej a tvrdošíjnej, ani my bez úhony nedáme ty sračky, co k nám svážej z celé EU, cpou je do regálů v obchodních řetězcích, daj tam třikrát vyšší cenu, než za kterou to nakoupili, přilepěj cedulku „sleva“ a usmýkaní důchodci si pak před těma regálama potměšile vrážej fofrklacky do ledvin a pan Tomio Okamura přišel s tím, že jak by teď mohli rodiče dostávat porodný i za druhý dítě, tak on že by to rozšířil a porodný by bylo i na další děcka, akorát ale jen pro ty rodiče, co maj čistej trestní rejstřík, řádně pracují, aktivně se zúčastňují kulturního života v obci, volí Úsvit přímé demokracie, jsou členy přátel Fukušimy, učí se japonsky, mají automobil na dřevo a na Štědrý večer večeří sushi s bramborovým salátem a jako tohle je hodně slušný, tohle šlechtění národa, myslím, že můj oblíbenec akademik Cycin by slzel, zvlášť když ten se k fauně vůbec nedopracoval, jelikož celý život pracoval výhradně s flórou, tedy křížil pšenici s pýrem a rok co rok si do grafu zaznamenával nulové výnosy a prostě pan Okamura navrh skvělý řešení, není o čem, snad bych jen doplnil, že když by děcka těch geneticky schválenejch rodičů ujely a staly se z nich gauneři, že by rodiče ty prachy vrátili a taky možná kdyby rodiče pozdějc začali žít v rozporu s Morálním kodexem budovatele píčovin, že by je vrátili taky a fakt se mi líbí představa těch scének, jak rodiče s outěžkem předstupujou před komisi a komise se zamyslí a řekne ani omylem, žádnej příspěvek a rodiče se hroutí a nechápou a ptají se a komise zmáčkne čudlík a rozsvítí se projektor a na plátně velikým je vidět otec, jak v létě kdesi v polích při žních kakal aniž se dovolil a bude vymalováno, protože těch, co nám naši zemi posrali, posrávaj a budou posrávat máme nadbytek, nestačíme je vyvážet, štosujou se nám tady, není tu k hnutí a prostě další nechcem a abych se v tom furt nemotal, já si myslím, že tyhle selekce jsou hodně špatně, hodně přes čáru a doufám, že se pan Okamura vrátí k myšlence státu fungujícího na dřevoplyn a s tímhle dá pokoj a Martin Krupička mě upozonil na to, že italská armáda začne pěstovat konopí, což mi přijde dokonalý a moc mě mrzí, že u nás pan ministr Stropnický nic takovýho nechystá a když se nad tím zamyslíte, tak to je fakt skvělá myšlenka, skvělej nápad, protože kdo jinej by měl pěstovat konopí, než armáda, jelikož národ jako takovej může bejt zpovykanej, může vyšilovat, může bejt streslej, hysterickej, uřvanej a vyjukanej, ale armáda, armáda musí bejt na klid, srovnaná, nad věcí, musí mít nadhled, nesmí se nechat vyprovokovat, musí bejt rozvážná, promyšlený pohyby, pečlivě zvážená rozhodnutí, stokrát měřit a nikdy neřezat, prostě armáda by měla bejt zhulená, permanentně, protože pak se ničeho nebude bát, žádnej úkol pro ni nebude dost velkej a my, pod její ochranou, nebudem muset zamykat, když půjdem před komisi a nakonec jen taková drobnost, která se mi líbí moc – jak je teď soud se solárníma uhlobaronama, na který se radostně skládáme, protože chceme, aby naše děti žili ve světě bez chuti, bez emisí a bez zápachu, tak oni krz svý advokáty chtěj vyloučit soudce pro podjatost, jelikož jak řek jeden z advokátů, tak pan soudce jeho klienta poučil, že by měl mluvit pravdu, což je sviňárna nejhrubšího kalibru, jelikož obžalovaný se může hajit jak chce a jediný co nesmí, tak nesmí říct pravdu, nikdy, ani kdyby ho mučili a já teď neřeším to, jestli u soudu lhát či nelhat, mně se jen děsně líbí, že když po někom chcete, aby mluvil pravdu, tak ste vyloučenej z kolektivu.
Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, jestli taky budem pěstovat konopí. Sem jim řek, ať tolik neřvou. Jeden u nás nikdy neví, kdy ho kdo udá.
Dnes bude pod mrakem. Chcát nebude. Myslím, že se dělá fajn sobota.
To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička