Dharmachari Nagaraja: Pohádky pro malé Buddhy

Jestli hledáte nějaké milounké čtení dětem do postýlek, tak ze všech Synergie dětských moudrých knih, se mi právě Pohádky pro malé Buddhy líbí nejvíce.  Možná, že i proto, že jejich typické ilustrace (všechny předchozí byly na můj vkus trochu umělé) se tady podařily tak, že jsem si je velice oblíbila. A děti taky. Ostatně názor dětí je nejdůležitější a těm se tyto obrázky líbí a připadají jim rozkošné.

 Navíc obrázky mohou snadno sloužit i k tomu, že děti podle nich smýšlení a vyprávějí svoje vlastní pohádky.  Jednoduchost obrázků mě třeba nějak irituje, ale k čemu je můj názor, když děti jsou z nich nadšeny.

Takže jsem se na obrázky podívala komplet ve všech pohádkových knihách od Synergie ještě jednou, jinýma očima, a musela si přiznat, že právě v jednoduchosti je jistý nádech svobody. Jakoby byl takový zvláštní prostor pro fantazii. Jo, a už vím, proč mi ty obrázky vadí… protože mi příliš připomínají tuctové animované seriály běžící na těch šílených dětských kanálech. Jeden za druhým, jeden za druhým, až z toho člověka jednoho dne trefí.

V téhle knize možná najdete podobně laděné ilustrace, ale musím říct, že Sharon Tancredi, autorka ilustrací, tomuto stylu obrázků notně vylepšila renomé.  Tyto obrázky jsou pečlivé, detailní a čtenář nebo dětský divák se nebojí do nich vstoupit, protože v nich tuší atmosféru příběhu, která připomíná svět dětských snů.

Ukázka z pohádky Amrita a sloni

„Uvolněte se, zavřete oči a představte si malé indické děvčátko jménem Amrita, které mělo pořád z něčeho strach. Jednoho dne se Amrita bála tolik, že se jí podařilo vyděsit nejen sebe, ale i celou vesnici. Chtěly byste vědět, jak to bylo? Tak tedy pozorně poslouchejte.

Bylo nádherné slunečné odpoledne a Amrita seděla pod stromem na kraji lesa. Ve větvích štěbetali ptáci a po obloze  pluly bílé beránky.

„Nelíbí se mi ty mraky,“ pomyslela si Amrita. „Teď svítí sluníčko, ale co když začne pršet? Budu úplně promočená, než se dostanu domů.“

Amrita si začala nervózně mnout ruce. „A co když  bude pršet a pršet a přijde povodeň? Všechno spláchne – farmy, zvířata i vesnici.“

Právě v ten okamžik se zem začala chvět, ozval se mohutný rachot a mezi stromy se směrem k ní valil oblak prachu. Ptáci vyletěli ze stromu do povětří a poplašeně skřehotali.“

Holčička měla bujnou fantazii a velký strach a svých chováním potom způsobila téměř katastrofu. Pro děti z toho plyne poučení, které osloví i dospělé.

“Naše mysl má velkou moc a dělat ukvapené závěry tě může přivést do nejrůznějších potíží. Nejdříve si pořádně ujasni, co jsi doopravdy viděl, slyšel nebo cítil, než se rozhodneš, co uděláš potom.“

A trochu mi to připomnělo často vlastnost nás, žen, věci si více domýšlet než ověřovat. Holt emoce jsou někdy zrádné. Pohádky mají příjemnou strukturu. Nejprve si prohlédnete obrázek, pak přečtete pohádku a přečtete si poučení, které má co říci jak dětem, tak dospělým.

Mimořádně skvělé jsou meditace v závěru knihy, jako v těchto knihách bývá, i tady je oceňuji. Naučí nás totiž ukázat dětem obrovskou sílu jejich podvědomí a zároveň ji propojí s jejich ještě dětskou fantazií.

A to mi připadá jako největší dar, který můžeme dětem při jejich výchově dát.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2014, www.synergiepublishing.com

Zdroj: www.cajovnaumodrekocky.cz