Mám doma kovboje!

Netušila jsem, jak hluboko do těla a do duše se nám zaryl divoký vítr z pastvin. Mozoly ze stavby se zahojily, prach se usadil a nám začalo cosi chybět. Při procházkách po okolních kopečcích hladil větřík dlouhé, černé vlásky naší dcerky. Ani se nepohnuly. Takový to byl mírný vánek.

Ben zasněně hleděl k horám na obzoru: „Jak to tam nahoře musí krásně foukat!“

Pořídili jsme malé hospodářství a psa s rodokmenem dlouhým jak toaletní papír. Do snů nám pomalu a nenápadně začaly vlát koňské hřívy a dupat kopyta.

Jednou to přijít muselo! Osud nám podstrčil jakéhosi pana Krupičku a jeho „výhodnou koupi“. Kobylu za pouhých 7.000 korun československých. Ben se na ni okamžitě jel podívat, jestli má všechny čtyři nohy. Co se počtu končetin a vzhledu týče, neměla chybu.

Jmenovala se Lenka. Takové něžné dívčí jméno. Ona však byla dračice! Nechtěla na sebe nechat šáhnout. Ben měl průpravu ze statku. Věděl, jak má zacházet se zkaženým koněm. Lenku osedlal a kousek se s ní prošel. Vypadala v tom okamžiku jako zkrocená. Byl to jen následek Lenčina šoku. Takhle s ní nikdo dosud nejednal.

Pan Krupička tiše zíral. Okamžitě přestal uvažovat o prodeji. Měl dojem, že Lenka právě úspěšně prošla rychlokurzem slušného chování. Z transakce sešlo.

Ben se vrátil domů ne na sedle, ale se sedlem. Dva měsíce se nedělo nic.

Pak přišel telegram: „Jestli máte ještě zájem, přijeďte si pro ni, jinak mi ho zabije!“

Podepsaná zoufalá paní Krupičková. Ben vzal sedlo a pádil na vlak. Ani se se mnou nerozloučil. Milá Lenička za dva měsíce upevnila svou pozici. Stala se absolutním vládcem na dvoře i ve chlévě.

V ošetřování uplatňoval pan Krupička bezdotykovou metodu. (Ošetřující člověk a divoké zvíře vůbec nepřijdou do styku, nemají žádný osobní kontakt, a pokud ano, není to dobře. Bezdotyková metoda se používá v ZOO.) Nejjednodušší by bylo, kdyby Lenka žrala palačinky a bramboráky. Pan Krupička by je prostrkoval pode dveřmi stáje.

Lenka však vyžadovala běžné koňské pokrmy. Pan Krupička pomoci dlouhého bidla vystrčil Lenku na dvůr. Oknem vyhodil nějaké kobylince, naházel dovnitř seno a měl poklizeno. O čištění nemohla být řeč. Lenka zezadu kopala a zepředu kousala. Kandidátka na řezníka.

V takovém rozpoložení ji našel Ben. Ne, žádný happyend nečekej, milý čtenáři. Toto není pohádková knížka a Lenka nebyla žádný „my little pony“. Proměna koně zabijáka v koně slušňáka se nekonala.

Ben ji velice, velice zběžně vyčistil. Kousala a kopala. Přesto jí nasadil uzdu, hodil na záda sedlo a dotáhl podpínku. Dost se zapotil.

Snad pronesl jakousi modlitbu a skočil do sedla. Vyrazili k domovu. Tehdy přestal být obyčejným Benem, to bylo přece původně jméno pro psa. Stal se KOVBOJEM!

Měla jsem, co jsem chtěla. Kovboje v baráku! Tedy ještě ne, ještě musel ujet 80 kilometrů. Ze začátku ta jejich cesta připomínala americké rodeo. Pak se Lenka, nezvyklá pohybu, unavila, kapánek se zklidnila, vyhazovala jen čas od času a přešla do klusu. Kovboj mohl lépe udávat směr.

Přenocovali v opuštěné stodole. Oba byli velmi unavení. Usnuli proto skoro jako přátelé. Kovboj sedlo pod hlavou. Chyba! Ráno byla Lenička odpočatá! Koulela očima, cvakala zuby a kopala velmi přesně. Scéna se sedláním byla opět dramatická. Před sebou měli ještě polovinu cesty. Domů dorazili se soumrakem.

I kdyby byla úplná tma, nemohla jsem si nevšimnout Lenčina pohledu. Nebyl to pohled medvídka Pú! Kovboj ji zavedl do stáje, zabořila hlavu do sena a svět pro ni přestal existovat.

Podívala jsem se na svého muže. Byl poněkud zaprášen a drobátko roztrhán. Z obličeje mu zářil obrovský úsměv. „Mám koně! Jupííí!“

Já jeho radost nesdílela. Dceru jsem držela v náručí a další dítě nosila pod srdcem. Nechtěla jsem, aby to byl pohrobek.

Osud k nám byl milostivý. Když se mi narodil syn, měl jeho otec pouze zlomenou nohu a pohmožděná žebra. Syn nezdědil lásku ke koním. Kovboj používal jeho kočárek jako oporu místo berlí.

Lenka s námi pár let zůstala, dokonce dala hříbě. Těhotenství její povaze velmi prospělo. Zklidnila se, její pohled zněžněl, přestala kopat. Bohužel, jen co bylo hříbě na světě, vrátila se ke svým starým zvykům. Ze začátku jsme nevěděli, cože se nám to vlastně narodilo. Měla hřebečka.

Přišel nám pohled. Stálo v něm: „Gratuluji ti k narození syna, doufám, že nebude po mamince.“ Pošťačky v tom měly zmatek. Já neměla tak špatnou pověst a syn byl dávno na světě.

Lenka během svých mateřských povinností hodně přemýšlela o tom, jak se zbavit sedla a kovboje v něm. Věděla, že ho nesundá, když prudce zabrzdí či zatočí v trysku, ani když vyhazuje. Přišla na úžasnou věc. Prostě si lehla. Nečekaně žuchla na zem a přimáčkla kovboji nohu pod sebe. Křuplo to. Zase mu ji zlomila!

Došla mi trpělivost. Zatímco kovboj ležel, uspán na operačním stole, já zavolala koňského handlíře. Naše stáj osiřela.

Kovboj začal šetřit. Peníze za Lenku zabavil. Střádal na dalšího koně… V rámci rehabilitace obcházel stáje v okolí. Za socialismu nebyl takový výběr koní jako dnes. Museli jsme na ni dřív či později narazit. Lenka stála v tmavém rohu jakési stodoly, uvázaná nakratičko silným řetězem. Byla vyhublá. Srst měla slepenou a matnou. Její pohled byl prázdný. Poznala nás a zařehtala. Dala uši dopředu, což jsem u ní nikdy předtím neviděla. Tehdy poprvé a naposled měla radost z lidského pohlazení. Nechali jsme ji tam. Nevím, kde a jak skončila. Nevím, proč byla tak divoká, nespoutaná a opravdu nebezpečná.

Více o knize zde: https://www.suvicka.cz/?page_id=29472

Knihu koupíte zde:

http://www.bux.cz/knihy/153003-co-by-se-kovbojkam-stavat-nemelo.html#-popis

http://www.dobre-knihy.cz/krasna-literatura/proza/ceska-a-slovenska-proza/co-by-se-kovbojkam-stavat-nemelo.html

https://www.kosmas.cz/knihy/187933/co-by-se-kovbojkam-stavat-nemelo/

E-knihu můžete koupit zde:

https://www.ereading.cz/romany-povidky-novely/co-by-se-kovbojkam-stavat-nemelo-9142

https://www.palmknihy.cz/romany-povidky-novely/co-by-se-kovbojkam-stavat-nemelo-9142