Cestou domů

28. prosince 2014, autor Shimmir,

Paprsky světla povadlé
potkávám cestou domů
a duše peklu propadlé
hučí v korunách stromů!

Stín v srdci i stín za sebou
já s sebou světem vláčím,
zahrady voní rezedou,
ale já odtud kvačím,

aby mi líto nebylo,
že jinde vidím krásu,
měla jsi pravdu, Sybilo,
dočkal jsem se zlých časů…

Srdce je smutný postevník,
sám v sobě navždy skrytý,
já teď z chodníku na chodník
klopýtám jako zbitý!

S vánkem si tiše povídám
a žehrám na počasí,
na to, že v lásce smůlu mám
i život prostý krásy.

Snad odněkud se vynoří
ta tvář neznámé krásky,
pro jejíž úsměv zahoří
zas srdce touhou Lásky…

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Cestou domů” - 2

Eva (30.12.2014 (13.23))

Před chvílí jsem ti napsala, že jsi asi opravdu zamilovaný a najednou takový obrat. Smutek a žal. Stesk a opuštěnost. Tvé verše nejsou vyumělkované, přezdobené a nakašírované, nesnaží se ohromit "velkým uměním" a metaforami, kterým nikdo nerozumí - mnohdy ani sám autor, cítím v nich upřímnost a opravdovost, dovolím si tvrdit, že i bezelstnost. Proto se mi líbí... že si na nic nehraješ.

Shimmir (1.1.2015 (22.45))

Díky, Evi! Nemám proč si na něco hrát...Důvodem, proč tu jsou v jednom dni má tak rozdílná dílka je, že mi tu zůstala viset jako koncepty, což jsem zjistil až nyní.:-)

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a