– stvorené 24.7.2007 –
Sneh obrátil sa na slzy zeme,
prišla si s láskou a začala jar,
spolu ju však viacej neuzrieme,
bo každý z nás zostáva opodiaľ.
Ale pokiaľ nádej umiera posledná,
tak asi umrela i zabudla si,
veď príde ďalší, čo pochopí dovedna,
že nie si jeho – čierna labuť čiasi.
To mě oslovilo, vážně. Nechci používat klišé, že "to má hloubku", ale něco podobného tam cítím, něco "pod povrchem", co neumím vyjádřit. Zřejmě to byl záměr. A povedlo se ti to.
Díky. :-) Je to o prelietavej žene. Takových je dnes hodně...