Zdálo se mi, že…

ZDÁLO SE MI, ŽE TA POSTAVA MÁ HOLOU HLAVU

"Tak jak to bylo?" zeptal se snad už posté bodrý inspektor Koleno. Sedl si na kraj stolu a podal fňukající ženě kapesník.

"Jak to bylo?" odpověděla mu otázkou a znovu popotáhla. Její hlas se zvedl do fistule a už se zdálo, že propadne v usedavý pláč.

"Nemůžete za to," řekl jí bodře inspektor. "Nebyla to vaše chyba…"

"Nebyla?" reagovala žena znovu plačtivě.

"Zkuste si vzpomenout," povzdechl si inspektor. Vstal a několikrát se prošel po místnosti s velkým dubovým stolem, vypolstrovaným křeslem a židlí, kovovou a dřevěnou skříní, akváriem bez rybiček a velkým oknem s krátkou záclonkou, které bylo situované směrem na hlavní třídu.

Takhle to nepůjde, pomyslel si.

"Tak co?" pousmál se. "Nejste u výslechu…"

"Ne?"

"Vlastně ano, ale nejde o nic oficiálního, mladá paní!" snažil se inspektor o co nejvstřícnější tón.

"Oficiálního?" rozbrečela se žena znovu. "Je mi sotva třicet a okradou mě!"

"Vás?" zeptal se jí inspektor.

"Ne, naší firmu… V té kase bylo… Sto tisíc, pane inspektore! Sto tisíc…" štkala žena. "Kde já ty peníze teďkom seženu?"

"Třeba se najdou," zamračil se inspektor Koleno. "Co se stalo, paní Vránová?"

"Co se stalo?" začala znovu bulet na celé kolo. "Co se stalo?"

"Pochopte, já to z vás musím nějak dostat, proto se ptám…" podal jí krabičku s papírovými kapesníky.

"Štamprle by nebyla?" zeptala se pro změnu ona.

Málem mu spadla čelist.

"Štamprle?"

"No vidíte, jak je to snadné…" pousmála se se slzami v očích. "Šťopička…"

"Co pijete?" pousmál se.

"Rum, vodku, zelenou…"

"To je jako ze Švejka od pana Haška," zazubil se inspektor Koleno a otevřel kovovou skříň s patentním zámkem. "Mám tu jen… Skotskou whisku, co vy na to?"

"Může být," popotáhla nosem.

"Když vám naleju velkou štamprli a přidám ještě jednu nebo dvě navíc, pokusíte se vzpomenout?" zeptal se jí bodře.

"Pokusím se," přikývla hlavou. "A to se tady smí?"

"Smí, nesmí…" pokrčil inspektor rameny. "Pijete vy, ne? Já jsem, bohužel, ve službě!"

"Já už ne," znovu se rozbrečela. "Šéf mě vyhodil na hodinu!"

"Třeba to nebude tak horké…" podal jí krásně zdobenou skleničku s nahnědlou tekutinou.

"Led by nebyl?" špitla.

"Bohužel," pokrčil inspektor znovu rameny. "Tak co?"

"Já si nemůžu vzpomenout, jestli jsem tu kasu ten večer zamkla nebo ne!" začala štkát na celé kolo. "To je skorem jako kdybych byla spolupachatelem… Že?"

"No," zamyslel se. "Vyhrožoval vám zbraní?"

"Když já nikdy v životě žádnou zbraň neviděla…" zašklebila se žena a hodila do sebe celou sklenku naráz, ani se nerozkašlala. "Dobré…"

"Měl v ruce nějakou zbraň?" zamračil se inspektor. "Nebo imitaci zbraně?"

"Já nevím…" podala mu prázdnou sklenku. "Já si na četníky a lupiče nehrála ani se svými dětmi!"

"Aha, tak jinak…" nalil jí další sklenku. "Vyhrožoval vám újmou na zdraví nebo na životě? Že vás rovnou zastřelí?"

"Když on… On neřekl ani slovo!" vysoukala ze sebe mladá paní. "Jen mi naznačil, abych mu dala co chce…"

"A co chtěl? A jak jste to poznala?" podal jí druhou sklenku, ze které už jen usrkla.

"Měl to na papírku napsané…"

"Na papírku?"

"Ano, stálo tam: naval prachy a nic se ti nestane!" souhlasila.

"A dál?"

"Co dál?"

"Co bylo pak?" pohlédl jí do modrých uplakaných očí. "Dala jste mu?"

"Já jsem počestná ženská!" začervenala se.

"Myslím peníze," protočil oči inspektor Koleno. "K světu jste taky, ale tady jde přeci o tu loupež!"

"Celou igelitovou tašku jsem mu naplnila…" zkřivila žena znovu krásnou tvář. "To se můžu jít rovnou oběsit nebo skočit z mostu!"

"A pak?"

"Pak odešel, ani se neohlédl!" řekla pomalu.

"Jak vypadal? Bylo na něm něco zvláštního?"

"Zvláštního?" zeptala se a dopila druhou sklenku. "To jako nějaké poznávací znamení?"

"Třeba," souhlasil a na okamžik zaváhal. "Snesete tři velké sklenice whisky, paní Vránová?"

"Po tom, co jsme zažila, už snesu všechno…" začala znovu natahovat. "Já vím, bulím tu jako puberťačka…"

"Nevšimla jste si něčeho, když přišel, nebo když odcházel?"

"Já furt viděla jen tu zbraň… Když já měla velký strach, pane inspektore, že mě vážně zastřelí a můj manžel zůstane na ty mé haranty sám!"

"Dobře, dobře, nikdo vám nic nevyčítá…" poplácal ji něžně po ramenou. "Takže?"

"Víte… Zdálo se mi, že…"

"Ano?"

"Zdálo se mi, že ta postava má holou hlavu!"

"Holou hlavu? To jako že ji měl oholenou? Jako koleno?"

"Jako koleno…" přikývla horlivě. "Jak se vůbec jmenujete, pane inspektore?"

"Koleno," řekl nejistě. "Inspektor Koleno, a dál?"

"On měl vzadu něco vytetováno, něco jako státní poznávací značku…"

"Es-pé-zetku?" zarazil se inspektor Koleno. "A nevšimla jste si… Nepamatujete si, co tam měl a kde vůbec?"

"Na temeni…" řekla nejistě.

"A?" zamračil se.

"Měl tam něco jako čárový kód a pod tím…"

"Jen vzpomínejte, času máme dost," pousmál se a nalil paní Vránové ještě jednu sklenku.

"Měl tam napsáno, něco jako… Když já anglicky neumím…"

"To nevadí, tak mi to napište!" podal jí kus papíru a pero.

"Bylo to… Něco jako… Tadyhle to máte, pane inspektore!" řekla mu a jedním očkem pohlédla po třetí sklence whisky.

"Kiss my ass?" zarazil se. "Něco na ten způsob?"

"Není to něco jako: polib mi prdel, pane inspektore?"

"No, já anglicky také moc neumím…" zalhal inspektor Koleno. "A odkud to víte vy?"

"To jsou ty americké filmy, pane inspektore," přikývla horlivě. "Ale co teď bude se mnou?"

"Uvidíte," podal jí třetí sklenku. "Uvidíte, že jej brzy najdeme… I s penězi!"